Všechno možné

Do Španělska jsme se vypravili v pondělí, 4.10. a vrátili se v sobotu, odpoledne 9.10. Tedy na cestě jsme strávili necelých šest dní a ujeli jsme cca 5 400 kilometrů.

Naší trasu zobrazuje přiložená mapka.

Vypravili jsme se v počtu celé dvě osoby (Míla a Lucky), zatímco Terezka byla styčným důstojníkem doma v ČR.

Cílem naší cesty bylo poznat na vlastní oči místa, o kterých mluvíme, místa, z nichž pocházejí naši / vaši chrti, poznat místní realitu. Těžko totiž mluvit o něčem, co člověk sám nezažil. Víme, že některé zkušenosti jsou obtížně přenositelné slovy, naše reportáž bude tedy spíše obrázková. Tak se s námi pojďte podívat.

Pondělí se vyznačovalo spoustou ujetých kilometrů, nocí jsme se projeli až do Francie, kde nás přivítalo pošmourné ráno a předražená francouzská dálnice...

Úterý

A39 na Lyon - to není žádná legrace. Zkuste objet Lyon a nezamotat se. Francouzská logika nám zůstala utajena. Na cestě zpět jsme to už zvládli - spíše silou vůle, než rozumem.

Kolem Rýna už byla cesta zajímavější a bylo na co koukat.

Posunujeme se na jih Francie...

Cílová země - Španělsko

První benzínka (a před ní irský kamion, svět je zvláštní :-) )

Čeká nás ještě dlouhá cesta, dnes musíme dorazit až do Tomellosa. Tam jsme skutečně i dorazili, hodiny ukazovaly 1.15 v noci. Padnout, spát. Po dni a půl stráveném v autě je to poměrně akutní potřeba.

Středa

Tomelloso - městečko v provincii La Mancha odkud pocházejí naši pejsci.

Staré refugio, Tomelloso, Eva Maria a pejsci, mraky pejsků

Perrera, Tomelloso

Trochu s obavami, ale jdeme dovnitř. Eva Maria nás představuje Ramonovi, který toto zařízení provozuje. V této perreře se momentálně neutrácí, protože Eva Maria s přáteli odsud každý měsíc odvádějí pejsky k sobě do refugia. Tam zůstávají, dokud jim Galgos de La Luz a Chrti v nouzi nenajdou domovy.

Další pejsky odvádějí lidé do Socuellamos, kde pomáhají ASPA Friends Germany. Nebýt toho, stala by se perrera opět místem likvidačním.

Nakoukli jsme i do sklepa ke kočičkám :-( (Znáte z jiného článku). Neměli jsme to dělat, padnul na nás smutek. Evu Marii jsme při této příležitosti požádali o předání pomoci pro Marii Jésus, kterou poslali hodní lidé.

Nové refugio, Tomelloso - to se postupně buduje a rozšiřuje. Eva Maria a její přátelé se snaží ze všech sil. Sem se postupně přesouvají všichni psi ze starého refugia.

Lidičkám z refugia v Tomelloso předáváme část pomoci. Radují se, hodně se radují.

Prozatím se v Tomellosu loučíme a odjíždíme do Cuency, která je odsud přibližně dvě hodiny jízdy.

Koukám z okna a přemýšlím, kudy asi běhají "naši budoucí" galgové...

Smráká se, vjíždíme do Cuenca. U nemocnice se potkáváme s Pilar a slečnou Isou mluvící skvěle německy i španělsky. Dávám pusu Benitě, kterou má Pilar v autě. Odjíždíme na předměstí Cuenca do Hostal Isis, kde si s Pilar díky tlumočnici Ise můžeme konečně normálně popovídat

Čtvrtek

Ráno. Pilar nás vyzvedává v motelu a následujeme její auto směrem na předměstí Cuency. Projíždíme více méně průmyslovou zónou, kde se hodně staví.

Nakonec zastavujeme před pozemkem obehnaným obyčejným drátěným pletivem. Štěkot... Kotce se psy, za nimi zděná stavba, dalo by se říci manipulační chodba. Vpravo dvě stavební buňky - kancelář plus sklad dohromady.Vjíždíme autem dovnitř.

Předáváme pomoc, kterou se díky vám podařilo shromáždit. Podívejte se:

Zde na nás čeká Simón, Margy, Black a Delgado. U Pilar v autě čeká Benita, kterou Pilar večer vyzvedla od veterinářky.

Pár fotografií pejsků v perreře:

Další fotky zde.

Vracíme se do refugia v Tomelloso, musíme naložit Kalimu, Graviotu, Reinu a další partu.

Zhruba ve tři hodiny odpoledne máme všechno vyřízeno, všechny na palubě a obracíme auto směr Valencia... Barcelona...

Pátek

Perpignan... Lyon...Mullhause... Karlsruhe.

Malá zastávka; předáváme několik pejsků z Tomellosa našim přátelům Galgos de La Luz.

Potom se na parkovišti dlouze dohadujeme s německou dálniční policií, která nechápe, kdo jsme, co jsme a proč jsme. Vysvětlujeme jim, proč máme auto plné španělských psů, vysvětlujeme, co vlastně děláme a kam psy vezeme.

Projíždějí pasy, svítí psům baterkou do očí (začínám zuřit, ale vím, že musíme zachovat klid), na všechno se třikrát ptají. Rozum ví, že nemají žádné právo nenechat nás odjet, všechno máme v pořádku, zvířata jsou v pořádku, přepravky čisté, misky s vodou na místě...

Toto divadlo trvá hodinu. Potom nám předávají zpět pasy a kynou k odjezdu. V porovnání s tím, co všechno máme za sebou možná nepodstatný zážitek, možná by se vám ale také nelíbil po několika dnech plných stresu strávených prakticky v autě.

Sobota

Nad ránem jsme s vypětím všech sil dorazili na české hranice, na prvním parkovišti děláme pauzu. Hodinka klidu. Trochu pomohla. Vyvenčit pejsky, nachystat krmení, dohlédnout, aby se všichni napili. Jdeme si pro českého turka a párek v rohlíku na benzínku a chystáme se na posledních pár set kilometrů.

Přijíždíme do Vanovic a máme toho docela dost. Rodinky si přijíždějí pro pejsky. Terezka se ujímá papírování.

Dalších pár zachráněných.

Konkrétně: Simon, Delgado, Black, Margy, Benita, Kalima, Graviota, Reina, Camee, Logan a Lilí.

Konec této části příběhu.

V srdci máme ty, kteří tam zůstali.