Zde vás budeme informovat o aktuálním dění, o tom, co se stalo, děje i stane. Tento blog by měl sloužit jako takový informační pel-mel projektu Chrti v nouzi a přinášet rozmanité informace o dalších, nejen chrtích, událostech.
A je to tady! Nadešel čas spustit prodej nástěnného a stolního kalendáře Chrti v nouzi pro rok 2025...
Nástěnný kalendář vznikl ve spolupráci se Základní uměleckou školou Vranovská v Brně. Škola v roce 2024 oslavila již 100 let od svého založení. V současné době nabízí vzdělávání ve 3 oborech - výtvarný, hudební a taneční. Focení probíhalo se svolením paní ředitelky Mgr. Bronislavy Schoříkové na zahradě ZUŠ a děti se zde prezentovaly nejen ve svém uměleckém zaměření, ale i dalších mimoškolních aktivitách a zájmových činnostech. zusvranovska.cz
Fotky vytvořil mladý fotograf Pavel Hermann z Moravského Krumlova. Miluje zvířata, pohyb a dobré lidi. Proto zvířata také často fotí. Jak sám říká: "Zvířata nám mnohdy ukazují, co je v životě opravdu důležité. Často nám na naší cestě dělají společníky spoustu let a zažívají s námi šťastné i smutné chvilky." Sám má pejska, křížence středního vzrůstu Buddyho, který mu je skvělým parťákem. Fotografovi patří náš obrovský dík za čas, energii, trpělivost a preciznost, kterou nafocení kalendáře věnoval. facebook.com/hermiphotofotograf
Stolní kalendář jsme opět zaplnili snímky z vašich rodinných archivů. Za vynikající spolupráci na vzniku kalendářů děkujeme grafičkám Pavlíně Tesařové a Leoně Černotové.
Cena nástěnného kalendáře ve formátu A3 je 300,- Kč.
Cena stolního kalendáře ve formátu A5 je stejná.
K ceně kalendáře je třeba připočítat cenu za dopravné a balné, která je ve výši 90,- Kč.
Kalendáře budeme distribuovat prostřednictvím Zásilkovny. Nepotřebujeme tedy vaši doručovací adresu, stačí si níže vybrat výdejní místo, které máte nejblíž a které vám nejlépe vyhovuje pro vyzvednutí balíčku.
zasilkovna.cz/pobocky
Objednávky s typem kalendáře, počtem požadovaných kusů, vaší e-mailovou adresou, telefonním číslem a vybraným výdejním místem
zasílejte na chrtiaukce@seznam.cz.
Objednávat můžete za 3, 2, 1... TEĎ! 🙂
Skype: Spojte se s námi
Všechno možné
(Autor blogu: Admin1 | Zobrazit přehled článků blogu)Změny v roce 2012
článek ze dne: 27. 12. 2011
Tyto informace se týkají zejména nových zájemců o adopci chrta.
V příštím roce nastane v našich pravidlech několik změn.
Od nového roku bude v naší adopční smlouvě zakotven zákaz pouštění adoptovaných chrtů na neoploceném pozemku.
Ti z Vás, kteří sledují náš web a facebook, vědí, co nás k tomu vede. Zase a znovu se objevují nezodpovědní lidé, kteří přes všechna naše varování, vysvětlování REÁLNÝCH nikoli teorerických rizik a přes naše prosby pouštějí adoptované chrty navolno v nezabezpečených místech.
Proto jsme se rozhodli přistoupit k tomuto opatření a zákaz ve smlouvě zakotvit.
Nebudeme riskovat životy a zdraví těch, které milujeme, pro které se denně - a to v podstatě doslova - stavíme na hlavu, pro které pracujeme do úmoru, které se mnohdy opravdu neuvěřitelnými manévry snažíme vyrvat tetičce Smrtce z pařátů.
Mnozí z Vás vědí, co všechno musíme podnikat, aby ve finále nakonec na facebooku nebo v blogu zazářily fotky spokojeného nosana na gauči.
Vy, kteří víte, chápete, JAK moc je milujeme.
Pro Vás, kteří nevíte: život každého jednoho z našich už zachráněných chrtů je vykoupen nesmírným úsilím lidí z našeho teamu tady a stejně tak našich přátel na druhé straně Evropy. Pro nás to není "jen pes".
Každý jeden z nich má svůj příběh a každý z nich je pro nás jedinečný a milovaný. Ten rozesmátý nosan na gauči, to NENÍ začátek příběhu.
O každém jednom z nich bychom Vám mohli vyprávět, jak všechno začalo a kolik bezesných nocí nás záchrana a související logistika a následné piplání toho kterého nosana "stála".
Finance? O těch snad raději pomlčíme... Ano... lze vyčíslit veterinární péči, účty za pohonné hmoty, krmení atd...
Nelze vyčíslit lidskou energii vloženou do celého procesu. Nebo jak vyčíslit náš teamový, mnohdy mezinárodní bolehlav a starosti?
Třeba jako: "Jedna minuta starostí rovná se 1 Kč?!" absurdní nesmysl, viďte...
Finance - ne, nepomlčíme o nich. Souvisí s nimi další chystaná změna.
Od Nového roku (1.1.2012) bude adopční příspěvěk činit 6000 Kč. Příspěvek 4500 Kč pochází ještě z dob prapůvodních adopcí, které začaly někdy před 5 lety. Snažili jsme se ho v této výši udržet, bohužel dále už to možné není.
Naše reálné náklady na záchranu jednoho nosánka jsou i přesto daleko vyšší než 6000 Kč.
Tuhle někdo říkal, že to jen tak tvrdíme. Nic netvrdíme jen tak, vše můžeme prokázat.
Jako názorný příklad jsme přiložili několik skenů faktur z Irska.
K nim malé vysvětlení:
jako příklad si vezměme třeba Jane:
- chip, vzteklina, standardní vakcinace: 80 EUR
- Jane kastrace: 120 EUR
- Jane - urgentní návštěva veterináře, když se jí druhý den po přivedení z dog poundu udělalo špatně a lidově řečeno se složila: 70 EUR
Tedy 80 + 120 + 70 = 270 EUR
Dále musela Jane v Irsku něco papat, naši miniazyláčci jsou krmeni granulemi pro greyhoundy, těstovinami, vařeným masem a zeleninou. Mimoto 4x jela na veterinu (pohonné hmoty). Kdyby jí nebylo špatně, jela by 3x, to je standardní, tomu se nevyhneme. Poprvé: prohlídka po odvedení z dog poundu, pokud je pes v pořádku následuje klasické odčervení, odblešení, vakcinace a chip. Podruhé: kastrace. Potřetí tzv. pretravel check = evropskými směrnicemi stanovená a povinná kontrola psa veterinářem před vycestováním (viz razítko a podpis v pase na straně 32) - za tento úkon si veterináři účtují zpravidla 30 EUR/pes.
Mimoto musela Jane nějak dojet z dog poundu do miniazylku a následně do PAWS, kde pejskové přesedají do velké dodávky a odjíždějí směr ČR.
(pohonné hmoty)
Dále musela Jane dojet z Irska k nám domů...
(pohonné hmoty, trajekt, poplatky na dálnici ve Francii, na každou cestu se uzavírá pojištění pro případ havárie atd. - ne, opravdu nechceme, aby nám auto plné nosanů zůstalo trčet bezprizorně kdesi v Tramtárii)
Za všechnu lidskou práci / a dennodenní péči o Jane v Irsku, péči po dobu transportu do ČR jsme nezaplatili ani euro (pokud bychom museli hradit i práci lidí, čísla, s kterými denně bojujeme, by vypadala ještě podstatně jinak), tuto práci odvedli naši přátelé zadarmo, pro dobro věci, protože jsou s námi na jedné lodi.
Chcete-li, další povídání na téma "finance a jak s nimi válčíme" naleznete zde:
Anti Dog Pound
P.S. č. 1: Ptáte se, jak to je tedy možné, že děláme věci, na které prosté součty příjmů nestačí? Je to díky všem těm dobrým lidem, kteří nám posílají své dary nad rámec adopčního příspěvku - bez nich bychom museli všechny ty pejsky, jejichž potřeby převýší 4500 Kč (tedy prakticky všechny "odsouzence na smrt" v dog poundech), nechat bez povšimnutí.
Proto jsme opravdu vděčni za každou pomoc, byť se může zdát "malá".
P.S. č. 2: V souvislosti s odvedenou lidskou prací i financemi bychom rádi zdůraznili, že stejně jako v Irsku, také zde v ČR bychom se neobešli bez pomocí všech hodných lidí, ať už to jsou členové našeho teamu, kteří navštěvují rodiny před adopcí (s čímž souvisí také jejich telefonická komunikace) - a náklady na pohonné hmoty/telefony si hradí sami, nebo spousta dalších hodných lidiček, kteří přispívají svou troškou do mlýna např. tiskem a distribucí našich letáků - opět bezplatně, nebo třeba náš hodný pan veterinář, který po příjezdu přímo v místě nosany kontroluje - toto je z jeho strany sponzorský dar, tuto službu nehradíme.
Nedokážeme vás všechny vyjmenovat, a/ale moc vám všem děkujeme.
Komentáře k článku
....bylo načase........
(Modrej.Hrnek, 28. 12. 2011)Je pravda, že z místních, českých útulků si psa odvedete nejčastěji za poplatek "dobrovolný". Tedy za částku, kterou Vám nebude trapné poskytnout zařízení, celoročně a dlouhodobě pečujícímu o psy, kteří nikoho nemají...., ale ať budete hledat v kterémkoli z nich......chrti v Česku moc často bez domova nejsou. Tedy spíš NEJSOU. Člověk, kterého fascinuje nezávislá povaha chrtů a jejich krása, ale naprosto netouží po vavřínech získaných na věhlasných závodních drahách, nechce si založit chov(který je na předchozím bodu dosti závyslý), by těžko dostal příležitost, chrta si ovojit. Já osobně bych za LUKA zaplatila i víc, než právě odpovídá reálným nákladům na jeho adopci. A to patřím k lidem se spíš nízkým příjmem.............K pouštění chrtů už bylo diskuzí docela dost. I já osobně jsem jedinou naší NEHODU nechala řádně proprat na netu, ale zakotvení ve smlouvě by to mít mělo, protože každý si přečte maximálně aktuální články. Takže by se musel pokaždé po 7mi dnech stát nějaký průšvih, aby jsme si dávali víc pozor! Dík za Vaši neúnavnou snahu a bolavé srdce, které poznalo víc bolesti a beznaděje nežli to naše! Hodně síly do dalších let! Soňa
Ono ovšem hodně záleží jak to bude v té smlouvě zakotveno. I když já patřím k těm co s tímto až tak obecně nesouhlasím, myslím si , že v mnohých případech šlo o nehodu, což se bohužel stát může , a tam kde šlo o vědomé puštění, tam asi ani zakotvení ve smlouvě nepomůže. Bude se to týkat třebas i štěňat , lurcherů , nebo jenom vysloužilců ?? Mám dojem že GACR to ve smlouvě má a i tak se tam prostě občas toto řeší.
?
(Yva , 28. 12. 2011)Proti zvýšení částky potřebné ke všem procesům spojeným s adopcí bych neměla námitky.
Ale slovo zákaz, to mi nějak nedělá úplně dobře. Naše začátky s Benitkou již není třeba připomínat, ale nicméně i u nás se stalo, že se Benitka dostala z postroje..rozhodně to nebylo mou lehkovážností,zažily jsme ledasjaké situace..Jessica dokonce vodítko značky Halti přetrhla, její starty za zajíci jsou velmi razantní. Nebylo by lepší kupříkladu při přebírání chrta nechat podepsat něco takového, co známe z nemocnic a jmenuje se "Informovaný souhlas" ( kupř. ) ? Jsme přeci dospělí a svéprávní lidé ZODPOVĚDNÍ za svá rozhodnutí a tudíž i za adoptovaného chrta..předpokládám, že také své psy všichni( 99 % ) milujeme, nechceme o ně přijít, a staráme se o ně, jak nejlépe dovedeme..a že to něco stojí, to už je nasnadě..Zákaz mě odrazuje, navozuje nepříjemné pocity a možná by mě čtení takové smlouvy odrazovalo od rozhodnutí..promiňte, nechci dělat oponenta, jen vypisuju svůj dojem a pocity. A vaší práce si samozřejmě vážím..nestojíme také za trochu důvěry ?
Ale slovo zákaz, to mi nějak nedělá úplně dobře. Naše začátky s Benitkou již není třeba připomínat, ale nicméně i u nás se stalo, že se Benitka dostala z postroje..rozhodně to nebylo mou lehkovážností,zažily jsme ledasjaké situace..Jessica dokonce vodítko značky Halti přetrhla, její starty za zajíci jsou velmi razantní. Nebylo by lepší kupříkladu při přebírání chrta nechat podepsat něco takového, co známe z nemocnic a jmenuje se "Informovaný souhlas" ( kupř. ) ? Jsme přeci dospělí a svéprávní lidé ZODPOVĚDNÍ za svá rozhodnutí a tudíž i za adoptovaného chrta..předpokládám, že také své psy všichni( 99 % ) milujeme, nechceme o ně přijít, a staráme se o ně, jak nejlépe dovedeme..a že to něco stojí, to už je nasnadě..Zákaz mě odrazuje, navozuje nepříjemné pocity a možná by mě čtení takové smlouvy odrazovalo od rozhodnutí..promiňte, nechci dělat oponenta, jen vypisuju svůj dojem a pocity. A vaší práce si samozřejmě vážím..nestojíme také za trochu důvěry ?
souhlasím s Věrkou, chci se jen opatrně zeptat, zda se to musí týkat i nalezených lurcherů a štěňat....vysloužilce pouštět je obrovský risk a věřím, že jde těžko přeučit, ale kdo má vyrovnaného lurchera, nalezeného, či od štěněte (rozhodně nemám na mysli vystresované psy s povahou, kdy se všeho leknou) a dokáže s ním pracovat a za tou prací jsou jasné výsledky, omlouvám se, ale může mi někdo vysvětlit rozdíl mezi lurcherem (ať nalezeným, či štěnětem) a normálním loveckým plemenem? Můj Jack russel má daleko silnější lovecký pud, než můj lurcher a je vychovaný a nechá se také odvolat...nevidím problém v tom, to takového psa naučit, jako jiné "lovecké" plemeno... Samozřejmě člověk musí mít praxi a psovi se věnovat, ale nevidím jako trestuhodné, když člověk takovéhleho psa bere jako "normálního" pesana, kterého si pořídí od chovatele...
obava
(GAMGABB, 28. 12. 2011)Já mám jen obavu aby to nevedlo k tomu, že se majitel, v případě , že mu pes z nějaké příčiny uteče, bude bát to říct ..........nebude to ještě horší ??
Věrce a ostatním: odpovím lépe a podrobněji, nechci vás odbýt stručnou odpovědí (takže odpovím později, až dořeším, co právě řeším) - nikdo nemluvil o nehodách - ty se bohužel dějí, i když se všichni "modlíme", aby k nim nedocházelo.
Řeč je o vědomém odepnutí karabiny. Slibuji, že svou odpověd později rozvedu.
:-)
(helda, 28. 12. 2011)Naprosto chápu tyhle změny a doufám, že to lidi neodradí...kdo chce darovat chrtovi nový život, příspěvek mu nepřijde zas tak důležitý. Za Logana bych dala "vše". Ale to vy všichni víte:-)
K tomu pouštění....chjo, je to těžké. Naprosto chápu jak to myslíte... Převychovávat staršího greye, je asi poměrně složité....ale myslím, že bychom se měli zaměřit a to hlavně ti noví páníci na otázku výchovy... nejen, že poskytnou nosanovi teplý domov, žrádlo a gauč, měli by se zaměřit hlavně na výchovu a nějaký základní výcvik. Nejen, že tak upevňujete vztah mezi nosem a páníkem, ale mnohdy to psy baví. Přece jen pes by měl pracovat a ne se jen válet. Není zas takový rozdíl mezi chrtem a českým psem....ikdyž mentalita bude trochu odlišná, český vořech se umí postarat sám o sebe a kolik je takových tuláků...jenže českého vořecha odchytíte na kus žvance, což bohužel u nových adopťáků, ještě ke všemu pokud není zvyklý na jméno, povel či jakoukoliv formu manipulace je nepřekonatelná překážka. Proto je to problém...a většinou zdrhnou jedinci, kteří jsou bohužel plaší či lekaví... proto si myslím,že je třeba se zaměřit na jejich socializaci a výchovu... nejsem příznivcem nějakého drilu, to víte, ale je nutné nosanovi zvednout sebevědomí, aby si věřil a nebál se. Jen tak bude šťastný a nejen on...Takže podle mě je zde hlavně potřeba vysvětlit novým páníkům, že je nejen důležité nosánka mazlit a tulit, ale také s ním cvičit, mluvit a odměňovat! Zdravíme z Logánkova
K tomu pouštění....chjo, je to těžké. Naprosto chápu jak to myslíte... Převychovávat staršího greye, je asi poměrně složité....ale myslím, že bychom se měli zaměřit a to hlavně ti noví páníci na otázku výchovy... nejen, že poskytnou nosanovi teplý domov, žrádlo a gauč, měli by se zaměřit hlavně na výchovu a nějaký základní výcvik. Nejen, že tak upevňujete vztah mezi nosem a páníkem, ale mnohdy to psy baví. Přece jen pes by měl pracovat a ne se jen válet. Není zas takový rozdíl mezi chrtem a českým psem....ikdyž mentalita bude trochu odlišná, český vořech se umí postarat sám o sebe a kolik je takových tuláků...jenže českého vořecha odchytíte na kus žvance, což bohužel u nových adopťáků, ještě ke všemu pokud není zvyklý na jméno, povel či jakoukoliv formu manipulace je nepřekonatelná překážka. Proto je to problém...a většinou zdrhnou jedinci, kteří jsou bohužel plaší či lekaví... proto si myslím,že je třeba se zaměřit na jejich socializaci a výchovu... nejsem příznivcem nějakého drilu, to víte, ale je nutné nosanovi zvednout sebevědomí, aby si věřil a nebál se. Jen tak bude šťastný a nejen on...Takže podle mě je zde hlavně potřeba vysvětlit novým páníkům, že je nejen důležité nosánka mazlit a tulit, ale také s ním cvičit, mluvit a odměňovat! Zdravíme z Logánkova
Zaměňují se zde dvě diametrálně odlišné situace...
Na jedné straně stojí vymknutí psa lidské kontrole, aniž by se ze strany člověka jednalo o uvědomělý čin... Existuje mnoho příčin, které člověk nemůže ovlivnit a které mohou vést k tomu, že se pes náhle ocitne bez kontroly a jištění... Může to být skrytá vada materiálu... vadné vodítko, vadný obojek, vadná karabina... Stejně tak to může být reakce psa na nějaký nepředvídaný podnět... leknutí... strach... lovecký pud... na základě těchto pocitů pes může vyvinout obrovskou sílu či může udělat pohyb, po němž následuje vyvléknutí, vysmeknutí, utržení, vytržení...
Těchto případů se chystané nové ustanovení ve smlouvě netýká... jedná se totiž o případy těžko ovlivnitelné člověkem... Většinou se jedná o velmi krátký časový úsek, během kterého člověk prostě nestačí vymknutí psa kontrole zabránit...
Ovšem můžeme rozvést debatu i tímto směrem... Dalo by se tomu zabránit, kdybych měl kvalitnější obojek? Zabránil bych tomu, kdyby měl pes k obojku ještě postroj? V tomto případě si každý sáhněte do svědomí sám... Tímto směrem totiž debatu rozvíjet nebudu...
Na druhé straně stojí situace, kdy člověk odepne vodítko od obojku... vodítko od postroje... zkrátka vědomě přestane psa jistit... Psa, který - více než jakýkoliv jiný - má blízko k rizikovým situacím a spousta věcí a situací pro něho představuje veliké nebezpečí... Člověk by měl být tvorem myslícím... tedy... pokud něco číní, měl by si být vědom možných následků svých činů... V případě, že člověk dobrovolně odjistí svého adoptovaného chrta, který má takovou minulost, jakou má, a na základě své minulosti takovou nabytou povahu, jakou má... potom si bez jakéhokoliv studu naprosto bezostyšně troufám říct, že takovýto člověk nemyslí... A lidská hloupost a nezodpovědnost by se měla trestat...
Bude-li toto novým ustanovením ve smlouvě, stane se to pro člověka povinností... Při nedodržení povinnosti by měl následovat postih... sankce... Možná to některé lidi konečně přinutí používat mozek... Za mě jednoznačně ANO!!!
Na jedné straně stojí vymknutí psa lidské kontrole, aniž by se ze strany člověka jednalo o uvědomělý čin... Existuje mnoho příčin, které člověk nemůže ovlivnit a které mohou vést k tomu, že se pes náhle ocitne bez kontroly a jištění... Může to být skrytá vada materiálu... vadné vodítko, vadný obojek, vadná karabina... Stejně tak to může být reakce psa na nějaký nepředvídaný podnět... leknutí... strach... lovecký pud... na základě těchto pocitů pes může vyvinout obrovskou sílu či může udělat pohyb, po němž následuje vyvléknutí, vysmeknutí, utržení, vytržení...
Těchto případů se chystané nové ustanovení ve smlouvě netýká... jedná se totiž o případy těžko ovlivnitelné člověkem... Většinou se jedná o velmi krátký časový úsek, během kterého člověk prostě nestačí vymknutí psa kontrole zabránit...
Ovšem můžeme rozvést debatu i tímto směrem... Dalo by se tomu zabránit, kdybych měl kvalitnější obojek? Zabránil bych tomu, kdyby měl pes k obojku ještě postroj? V tomto případě si každý sáhněte do svědomí sám... Tímto směrem totiž debatu rozvíjet nebudu...
Na druhé straně stojí situace, kdy člověk odepne vodítko od obojku... vodítko od postroje... zkrátka vědomě přestane psa jistit... Psa, který - více než jakýkoliv jiný - má blízko k rizikovým situacím a spousta věcí a situací pro něho představuje veliké nebezpečí... Člověk by měl být tvorem myslícím... tedy... pokud něco číní, měl by si být vědom možných následků svých činů... V případě, že člověk dobrovolně odjistí svého adoptovaného chrta, který má takovou minulost, jakou má, a na základě své minulosti takovou nabytou povahu, jakou má... potom si bez jakéhokoliv studu naprosto bezostyšně troufám říct, že takovýto člověk nemyslí... A lidská hloupost a nezodpovědnost by se měla trestat...
Bude-li toto novým ustanovením ve smlouvě, stane se to pro člověka povinností... Při nedodržení povinnosti by měl následovat postih... sankce... Možná to některé lidi konečně přinutí používat mozek... Za mě jednoznačně ANO!!!
K předchozímu příspěvku jen dvě otázky
1. mluvíme o dostihovém vysloužilci, nebo i o lurcherech, štěňatech ???
2. Jak chcete prokázat člověku že psa pustil úmyslně ?? Pokud bude volba náhodné a úmyslné, s tím, že úmyslné bude s postihem, kdo se pak přizná ??
Já v žádném případě nechci být šťoura a navíc Lucie píše že to osvětlí. Ale čistě za sebe vím, že pokud se to bude vztahovat na vysloužilce, nebude mi to dělat žádný problém, pokud i na štěňata a lurchery , pak se konkrétně pro mně tyto dveře zavírají. Ale je to moje vlastní volba, věřím že většina lidí s tím problém mít nebude.
1. mluvíme o dostihovém vysloužilci, nebo i o lurcherech, štěňatech ???
2. Jak chcete prokázat člověku že psa pustil úmyslně ?? Pokud bude volba náhodné a úmyslné, s tím, že úmyslné bude s postihem, kdo se pak přizná ??
Já v žádném případě nechci být šťoura a navíc Lucie píše že to osvětlí. Ale čistě za sebe vím, že pokud se to bude vztahovat na vysloužilce, nebude mi to dělat žádný problém, pokud i na štěňata a lurchery , pak se konkrétně pro mně tyto dveře zavírají. Ale je to moje vlastní volba, věřím že většina lidí s tím problém mít nebude.
Cítím potřebu napsat k této diskuzi svůj názor. Hanka zcela vystihla tyto diametrálně odlišné situace – nehodu versus vědomé pouštění adopťáčka volně v nezabezpečeném prostoru, není třeba o tom více psát. Všichni si jistě přejeme, aby tyto nehody nebyly. Budu psát jen o pouštění adoptovaného psa volně. ADOPTOVANÉHO: greyhound, lurcher, štěňátko kteréhokoliv z nich, galgo, podenco….Z mého pohledu v souvislostí s nebezpečím běhání volně jsou rozdíly mezi nimi nepatrné. Grey je chován pouze a jen za účelem užitku /od několika málo měsíců cvičen a trénován k běhu za umělou návnadou, posléze k dostihům/. Trochu více o lurcherech. Jsou to kříženci chrta, nejčastěji s greyhoundem, rovněž chováni jen a jen pro užitek, a to K LOVU. V Irsku jsou takto používáni velice často, křížení jiného plemena s greyem je plánované, úmyslné, nemluvím-li o zaběhnutých, vyhozených, toulavých pejscích. LOVÍ. Ve Španělsku je galgo a podenco jen a jen lovecký pes, jinou než užitkovou hodnotu ve své zemi nemá. Z tohoto pohledu nevidím žádný důvod, proč by mělo být nazíráno na lurchery jinak /ve smyslu jejich ohrožení při volném pohybu/. Štěňátka. Nad tím jsem sama dost přemýšlela – jsou malá, tvárná, nepoznamenaná výcvikem k dostihům či lovu. ALE…. Jsou to malí greyové či kříženci chrta s jiným plemenem /lurcheříci/. Jedná se o pejsky adoptované a dívám-li se na to v širším kontextu z pohledu adopce, tedy toho, co vše předchází tomu, aby byl každý jeden jediný přivezen domů ke své rodině, mohl žít a byl v bezpečí, pak můj jednoznačný souhlas se ZÁKAZEM bez výjimek.
Mluvím o adoptovaných psech obecně... bez vyjímek... Asi potřebuji osvětlit rozdíl mezi greyem a lurcherem... respektive co dělá lurchera natolik rozdílným od greye, že byste lurchera pouštěl/a navolno... když pomineme rozdíly v anatomii... původu... a historii... Jsou snad lurcheři tvárnější co se týče výchovy? Nebo jsou u lurcherů - s přihlédnutím k mixování ras - lovecké pudy mírnější? Myslím to vážně... skutečně mne poučte... Protože se dívám na své psy (1 greye a 2 lurchery) a nemohu na to přijít... Adoptovaní lurcheři - stejně tak jako greyhoundi - mají za sebou - ve většině případů - velmi špatné zážitky a zkušenosti zaryté až do morku kostí... To co prožili v minulosti je - chtě nechtě - provází v současnosti a bude provázet i v budoucnosti... Naším úkolem je to co nejvíce potlačit a pomoci v nich budovat takové pocity jako je důvěra, jistota, sebevědomí, radost...
I ve zdánlivě pozitivní chvíli může vylézt "bubák" a greyhound stejně tak jako lurch může znejistět... a zachovat se tak, jak bysme v daném okamžiku nepředpokládali a nečekali... a začít utíkat...
K otázce druhé... Jak? Nijak... Je to otázka svědomí...
I ve zdánlivě pozitivní chvíli může vylézt "bubák" a greyhound stejně tak jako lurch může znejistět... a zachovat se tak, jak bysme v daném okamžiku nepředpokládali a nečekali... a začít utíkat...
K otázce druhé... Jak? Nijak... Je to otázka svědomí...
Z mé zkušenosti a z toho, co vidím kolem sebe, tak je 50% plemen, co lidé chovají, původně loveckých a dokonce se k tomu opravdu využívají a rozhodně není problém je současně naučit poslouchat a přivolání. Bratranec je hajný a měl basseta (na lov, na stopu), na vodítku nechodil, byl naučen a poznal, kdy je lov a kdy ne, zrovna tak bloodhound, to samé, lovecký pes, který ma velmi silně vyvinutý lovecký pud,(byl používán na stopy) troufám si říct, že má jeden z nejsilnějších loveckých pudů a rozhodně vychovat jde...jde takto vychovat a vycvičit každý pes. Samozřejmě u vysloužilců je to bez diskuze, to jsou psi, kteří jsou celý život drilováni na to, aby běželi za vším, co se hne. Ale jestliže mám rok a půl starého lurchera, tak si myslím, že je opravdu škoda to zatracovat...smaozřejmě ne každý to zvládne, ne každý se dokáže do svého psa "vžít" natolik, aby věděl a poznal, kdy a v jaké situaci zareaguje. Všichni mi říkali, že jen na vodítku a že chrt je takovej a makovej a hrozně zvláštní a hrozně jinej, než jiní psi...ale jak ho mám doma, tak opravdu rozdíl nevidím...je to pes jako každý jiný...nevím, jestli mám vyjímku, ale já to tak vidím. A i kdybych měla mít výjimku, která je jedna z deseti, tak mi přijde škoda zahazovat šanci udělat z toho pejska "normálního" hafana. Svipp by se utrápil, kdyby musel jen se mnou chodit na vodítku. A následně bych se utrápila já, když bych měla zničený celý byt, neb by byl naprosto nabitý energií a neměl by jí kde vybít. Nevím, je to každého názor, ale co se týče lurcherů, mám ho takovýto. Jde to naučit, když to člověk se psy jen trochu umí a má nějakou zkušenost a hlavně se tomu věnuje. Je to můj názor...
Hanko, mluvím o sebevědomém nevystrašeném pejskovi a nekonečných hodinách výcviku...a rozdíl je tedy dle mého značný, mezi závodním greyem a nalezeným lurcherem....každý musíme posoudit, nakolik je náš pes v psychické pohodě a nakolik ho kde které věci rozhodí. Ať si vezmete kteréhokoliv psa z útulku tak nevíte, co mají za sebou. A z mé zkušenosti, kdy jsme měli křížence různých druhů psů, (jeden kříženec chrta, druhý bulteriéra), oba se to naučili a tudíž vím, co říkám, že se to naučit dá ;) jen komentuji svého psa, žádné jiné neznám. Jen říkám, co mám doma já.
Hanko a Deni, ty reakce jsou v pohodě, není zač se omlouvat. Pokud dodržíme určitou úroveň a míru slušnosti, tak proč ne. A to snad nehrozí :-) K Vašim úvahám či názorům, holky, naše příspěvky se patrně křížily. Vysvětluji, co je vlastně lurcher zač. Snad se mi to podařilo alespoň trošku objasnit. Bohužel, o jejich minulosti nic nevíme - jak žili, kde žili...nicméně oni jsou skutečně používáni k lovu, zvláště na vesnicích v Irsku je to velice rozšířené. A právě ti mladí nejvíce, starších se zbavují....
Myslím, že úroveň a slušnost zvládneme udržet :o)
Jen tím chci říct, že jsem žila i se psy, co byly aktivně používání k lovu a absolutně se to nevylučuje s chozením na volno, i když ty pudy tam byly. Svipp je mlaďoch a i kdyby lovil (což rozhodně nevypadá, protože radši začne honit motýla, než zajíce, kterých tu máme požehnaně a jsou mu slušně řečeno ukradení a stačí jedno "NE" a okamžitě se obrací směr ke mně), tak je tvárný a dá se s ním pracovat. A ta práce nese ovoce. Je to ale vše naprosto individuální...každý pes je individualita, proto rozhodně netvrdím, že Hanka tím, že má 2 lurchery má stejné šance na úspěch ve výchově jako já... Svipp je těžký flegmatik a ani petarda ho nerozhodí, takže je to s ním jednodušší. Miluje psy a lidi a hodně se učí od mého druhého pejska, jack russelíka, chodíme cvičit s fenkou křížence chrta a zatím nenastal jeden jediný problém. To je ale opravdu jen můj názor.
Jen tím chci říct, že jsem žila i se psy, co byly aktivně používání k lovu a absolutně se to nevylučuje s chozením na volno, i když ty pudy tam byly. Svipp je mlaďoch a i kdyby lovil (což rozhodně nevypadá, protože radši začne honit motýla, než zajíce, kterých tu máme požehnaně a jsou mu slušně řečeno ukradení a stačí jedno "NE" a okamžitě se obrací směr ke mně), tak je tvárný a dá se s ním pracovat. A ta práce nese ovoce. Je to ale vše naprosto individuální...každý pes je individualita, proto rozhodně netvrdím, že Hanka tím, že má 2 lurchery má stejné šance na úspěch ve výchově jako já... Svipp je těžký flegmatik a ani petarda ho nerozhodí, takže je to s ním jednodušší. Miluje psy a lidi a hodně se učí od mého druhého pejska, jack russelíka, chodíme cvičit s fenkou křížence chrta a zatím nenastal jeden jediný problém. To je ale opravdu jen můj názor.
zkušenosti
(GAMGABB, 28. 12. 2011)Mám zkušeností asi málo, podle toho co tu čtu. Odchovala jsem již pět psů, křížence, dalmatina, kokra, labradora a ridgebacka. Mým posledním psem je kříženec galga a na dočas jsem tu měla vysloužilou greyku . Všichni z nich byli především psi. Ano, jediný kdo mě nepřesvědčil za cca šest týdnů byla Eily , vysloužilá greyka. Ale spíš bylo málo času a svazovala mě zodpovědnost že nejde o mého psa. Ale jak už jsem psala mnohokrát, můj RR je daleko větší problém v lovecké ovladatelnosti než kříženec galga Berry. To jestli si domů vezmu psa , který běhal závody, nebo čtyřměsíční štěně které má jen genetický základ, je tak obrovský rozdíl, že ten kdo ho nevidí, neví o psech zhola nic. Cožpak by někoho napadlo dávat zde štěně loveckého psa s podmínkou že se nesmí pouštět na volno ? Každý rozumný člověk se bude řídit instinktem, tím jak svého psa poznává a jak ho pesan respektuje a poslouchá. A ten, kdo se psem nechce pracovat ho bude prostě vodit na vodítku. A ten, kdo ani neposlouchá , ani necítí a nerespektuje, ten prostě psa mít nemá. Znám víc z majitelů adoptáků kteří pouštějí , a ani jednomu z nich pes neutekl. Zamyslete se nad případy o kterých se tu psalo, myslím že téměř všechny nešťastná náhoda.Hanko, to co píšete se totiž může stát nejen u chrtů a kdyby každý takhle reagoval stanou se ze psů jen loutky.Nejsem pro plošné pouštění, ale také nesouhlasím se striktním zákazem. Berry jsem adoptovala v devíti měsících,tehdy jsem poprvé viděla co je to lovecký pud, co je to strach, po půl roce práce ale mohla začít chodit volně a dnes reaguje na přivolání rychleji než můj čtyřletý ridgeback . Ano může klidně něco stát, může mě neposlechnout ona, stejně tak jako on, může mi na procházce spadnout okap na hlavu , může mě přejet auto.... Nechci žít ve strachu, chci se svým psem pracovat, budovat vztah, důvěru ... Ale jak píšu výše, je to moje volba. Pokud CHVN uzná za nejlepší toto do smlouvy dát, je to její rozhodnutí. Stejně tak je volba na každém z nás.
Nemohu si pomoct, ale ještě jedna věc musí ven. Píšete o tom, co pesany v jejich životě potkalo, co vše je za tím než se dostanou do bezpečí. Není až velmi sobecké nahlížet pak konkrétně na štěňata stejně ? Nejsou přivezeni právě pro to, aby dostali šanci na nový život ? Pes nedokáže žít minulostí a i špatné zážitky neprožívá jako minulost, ale pouze jako odraz něčeho v jeho chování. Takové štěně po pár měsících neví ze své minulosti zhola nic. A pak ještě otázka lurcherů z ulice, co se o nich ví ?? Proč stoprocentně předpokládat že lovili, běhali. A co se galgů týče, tak jsou dokonce svým způsobem velmi poslušní. Loví totiž na příkaz člověka , ne sami od sebe. Člověk je pro ně ta autorita. Prostě chci tím jen říct že opravdu nelze na věc pohlížet plošně. Na žádnou živou bytost totiž takto pohlížet nelze.
Nevíme, co mají za sebou... S tím bezvýhradně souhlasím...
Ovšem problém mám s tím, že každý musíme posoudit, nakolik je náš pes v psychické pohodě... To je přesně ono... a přesně tady to začíná...
MY posoudíme... MY se domníváme... MY si myslíme... MY odhadujeme...
Na základě toho, co jsme posoudili, jsme usoudili, že psa můžeme pustit... Myslíme si, že s přihlédnutím k psychickému stavu, který jsme shledali dobrým, můžeme psa pustit... MY psa na základě domněnek pustíme a ejhle... něco se "pokazí" a pes zareaguje v rozporu s našimi předpoklady... Do hlavy jim nevidíme a nikdy neuvidíme... Budu mluvit sama za sebe, ať se někoho nedotknu... JÁ SE PROSTĚ NEMŮŽU DOMNÍVAT A POSUZOVAT!!! Natolik drahý je mi život každého z těch tří...
Tato moje poznámka se týká dospělých psů...
A ještě jedna poznámka pod čarou... Jako svého posledního pejska jsem si domů přivedla cca 1,5letého lurchera, který několik prvních dní kálel pod sebe, lekal se při otevření pet lahve, při smrkání... venku chodí nalepený na zdech domů... nedokáže rozlišovat mezi dobrým a špatným zvukem... dobrým a špatným pohybem... dobrým a špatným člověkem... Měl pocit, že nejbezpečnějším místem je vanička sprchového koutu... U něho se ani za rok, ani za pět let - i přesto, že už nebude chodit nalepený na zdech domů, nebude se lekat při smrkání a nebude spát ve sprchovém koutě - nebudu moci DOMNÍVAT, že už je psychicky v pořádku...
Ovšem problém mám s tím, že každý musíme posoudit, nakolik je náš pes v psychické pohodě... To je přesně ono... a přesně tady to začíná...
MY posoudíme... MY se domníváme... MY si myslíme... MY odhadujeme...
Na základě toho, co jsme posoudili, jsme usoudili, že psa můžeme pustit... Myslíme si, že s přihlédnutím k psychickému stavu, který jsme shledali dobrým, můžeme psa pustit... MY psa na základě domněnek pustíme a ejhle... něco se "pokazí" a pes zareaguje v rozporu s našimi předpoklady... Do hlavy jim nevidíme a nikdy neuvidíme... Budu mluvit sama za sebe, ať se někoho nedotknu... JÁ SE PROSTĚ NEMŮŽU DOMNÍVAT A POSUZOVAT!!! Natolik drahý je mi život každého z těch tří...
Tato moje poznámka se týká dospělých psů...
A ještě jedna poznámka pod čarou... Jako svého posledního pejska jsem si domů přivedla cca 1,5letého lurchera, který několik prvních dní kálel pod sebe, lekal se při otevření pet lahve, při smrkání... venku chodí nalepený na zdech domů... nedokáže rozlišovat mezi dobrým a špatným zvukem... dobrým a špatným pohybem... dobrým a špatným člověkem... Měl pocit, že nejbezpečnějším místem je vanička sprchového koutu... U něho se ani za rok, ani za pět let - i přesto, že už nebude chodit nalepený na zdech domů, nebude se lekat při smrkání a nebude spát ve sprchovém koutě - nebudu moci DOMNÍVAT, že už je psychicky v pořádku...
Hanko, to je přesně to, o čem jsem psala. U Ethana je jasné, že to nepůjde a ani bych to nezkoušela...samozřejmě bych s ním pracovala, ale asi těžko by se mohl pouštět. Svipp je pravý opak. Je to těžkej flegmouš a ještě ten den, co jsem si ho přivezla to vypadalo, jako když tu bydlí od mala. Musíme se každý rozhodnout za sebe a za to, jak to cítíme a jak jsme se psem "procítění". Svého Jack russella pustím kdekoliv, protože přesně vím, jak zareaguje...přesně vím, co udělá, dokážu číst z jeho pohybů těla, postoje, všeho. U Svippa se to učím, proto bych ho v žádném případě nepustila kdekoliv a když bych se nesoustředila. Ale pracujeme na tom a lepšíme se, učíme se poznávat vzájemně a věřit si. A funguje to. Ale opravdu KAŽDÝ pes je individualita a je jen a jen na nás a naší zodpovědnosti, jak to posoudíme. Kdyby byl Svipp můj první pes, tak bych ho asi křečovitě svírala na vodítku. Ale kolem mne se motá a vždy motala spoustu psů a i u spousty jsem byla svědkem perfektní převýchovy (viz útulkový kříženci bullíka a chrta) a i lovecky vedení psi bratránka byli schopni poslouchat. Byla jsem u výcviku, podílela se na něm, tudíž si troufám říct, že dokážu poznat a předvídat reakce psů a snažím se s nima pracovat. Takže tak, rozhodně to neni pro každého člověka a pro každého psa :o)
Ano, majitel posoudí.....
(GAMGABB, 29. 12. 2011)Hanko , vždyť tím co píšete přesně potvrzujete náš názor. Přesně víte jakého máte v rukou psa a tak víte co je a není možné . Z jakého důvodu by se měla chovat Denisa u Svippa tak jak je nutné se chovat u Ethana, každý je jiný. Ano poučení o tom co se vše může stát, všemožná doporučení a maximum informací to je správná cesta , ale zákaz já tak nevidím. A už vůbec ne zákaz u kterého je možná volba náhoda , versus úmysl.Ono by se to tady demagogicky dalo otočit a napsat mnoho příkladů které by se také pak mohly dávat příkazem, ale to není účel této diskuze. Jde asi jen o to pravidla stanovit co nejpřesněji, objektivně a s rozumem, a také tak aby byla vůbec v případě nutnosti kontrovatelná a prokazatelná.
Slíbila jsem delší odpověď, tak se o ni pokusím:
Nejdříve obecněji. Všichni (každý jeden z nás) částečně předpokládáme, částečně víme.
Při čtení příspěvků mám pocit, že většina z vás (Vás) vychází především ze zkušeností právě s těmi adoptovanými pejsky,
které máte doma.
V něčem jsou si podobní a přitom každý z nich je originál. (Za pravdu mi snad dají rodinky, jejichž smečka čítá více adopťáčků.)
Šablony a zobecňování sama nemám ráda. Bohužel, abychom byli schopni (obecně, my lidé) komunikovat, těžko se bez nich obejdeme.
Takže, nejdřív to obecné:
Dospělí greyové z Irska: bez výjimky, každý jeden z nich prošel v Irsku tréninkem (výjimkou budiž malá skupinka těch, kteří se vážněji zranili v dětství a zázrakem se jim podařilo přežít do dospělosti). Ať už se jedná o bývalé závodní greyhoundy, nebo takové, kteří na svém kontě nemají jeden jediný oficiální závod - všichni VĚDÍ, co je to lov. Další skupinkou jsou bývalí coursingoví greyhoundi - ti běhají za skutečným králíkem, byť při oficiálních závodech s náhubkem.
Zde z mého úhlu pohledu není prostor pro diskuzi, zda je či není bezpečné pouštět takové psy navolno.
(Nyní zcela pomíjím vysoká rizika smrtelných zranění v nevhodném terénu či "uštvání sama sebe" a další rizika, abych to nekomplikovala.)
Dospělí galgové, dospělí podengové: místo umělého králíka si prosím dosaďte králíka skutečného.
Galgové neloví na příkaz člověka. Galgové loví. K tomu byli stvořeni, k tomu se využívají po staletí a ve Španělsku je to jejich jediný účel. Opět, nechci nyní zabředávat do konkrétností.
O hyperaktivních podencích nemluvím - řekla bych, že jsou v tomto ještě tvrdším oříškem.
Dospělí lurcheři. Věřte - nevěřte, lurcheři jsou chováni (= vědomě kříženi) právě a především k lovu. To JE jejich účel v Irsku už více než 200 let.
Nemyslím to nijak špatně, ale neporozuměla jsem úplně dobře několikrát opakované větě o nalezených lurcherech. Ano, většina z našich lurcherů byla nějakým způsobem v Irsku nalezena - ať už "odchytovou službou" a následně námi v dog poundu, nebo přímo někým z našich irských přátel apod. Některých se majitelé zbavili přímo odevzdáním do dog poundů.
Pravděpodobně to myslíte tak, že byl-li lurcher nalezen, nevíme jistě, zda byl veden k lovu. S tím souhlasím, zde se opět dostáváme k předpokladům - toto slovo zde v různých souvislostech padlo. Pravděpodobně BYL veden k lovu. Respektive zcela jistě většina z nich.
To, že jich v Irsku je tolik, není náhodné. Jejich existence není náhodná. Pokud vás tato problematika opravdu zajímá, odkazuji vás na Google - zkuste zapátrat po inzerátech v Irsku, budete překvapeni, kolik aktuálních inzerátů nabízejících lurchery k lovu či fenu (zpravidla greye) ke krytí za účelem lurcheřího vrhu naleznete. Případně zapátrejte na Youtube... zadejte "lurcher" a "hunting"... Nebude to vždy pěkná podívaná, upozorňuji předem.
Štěňata a jejich lidé.
V případě těch malinkatých, roztomilých, nohatých klubíček či chrtích výrostků se dá těžko odhadnout, jak na tom budou s loveckým pudem v budoucnu. Jsou takoví, které budou opravdu zajímat jenom ti motýlové, jsou takoví, kteří v sobě toho lovce mají bez ohledu na vlastní zkušenost s lovem (či trénink). Poznala jsem na vlastní kůži takové i makové. A nyní jejich lidé - ptám se naprosto upřímně - jak v době, kdy je štěně adoptováno stanovit / určit / odhadnout... či snad předpokládat?, že daný člověk (rodina) bravurně zvládne výchovu chrta geneticky naprogramovaného k lovu natolik, že pouštění navolno BUDE bezpečné? Že bude VĚDĚT? Předpokládat, že lidé budou vždy rozumní a uvědomělí? Promiňte, ale opravdu nemáme k dispozici křišťálovou kouli.
Prosím, nemějte mi to nijak za zlé - ale právě lidé (mnohdy ti, kteří se tak opravdu nejevili) nás mnohdy zklamali. Samozřejmě, že si uvědomuji, že nemůžete vědět, co kde a s kým konkrétně řešíme nebo jsme řešili. Vím, že velká většina našich rodin jsou lidé, kteří by za svého chrta dýchali (děkujeme za to). Není tomu tak ale vždy. Byli jsme opakovaně v situacích, kdy lidé, zpočátku plni odhodlání, dali od problémů ruce pryč, když šlo do tuhého. A tak ve finále jsme to byli my, kdo problémy řešili a vyřešili. Tím se nechlubíme, to patří také k naši práci.
Štěňata? Bojím se, že univerzální odpověď neexistuje, a že se budeme muset smířit se šablonou.
Tolik pro dnešek, záměrně jsem se nerozepsala na téma špatné zkušenosti - strachy/nestrachy adopťáčků, záměrně jsem nezabíhala do konkrétností.
Bude-li třeba, vrátím se k tomu v některém z dalších komentářů.
Snad jsem se nikoho nedotkla :-) Nebylo to mým cílem.
Chápu vše co je výše napsané a chápu i snahu nějakým způsobem situaci ošetřit. Jen prostě nevím zda zákaz je ta správná cesta. Určitě to pro Vás není jednoduché . Pročítám si tady ty příspěvky a v podstatě mi z toho vychází, že jiný názor mají především lidé, kteří mají doma i jiné plemeno a nebo hodně se psy cvičí. Asi pro to víc předpokládáme , že ostatní majitelé budou to samé dělat také, ale ona většina lidí opravdu se psy necvičí, at už jde o jakékoliv plemeno.Asi máme jiný pohled na ty popisované vlastnosti , máme srovnání přímo před očima. Já kdybych fyzicky neviděla své psy a měla označit plemeno podle toho co dělají a jak se chovají pak chrtem u nás bude ridgeback :-D Naše Berry určitě lovila i když přišla takto mladá. První měsíce nebyla k udržení ani na kombinaci obojek , kšíry . Dnes je to jinak, ale jen díky mnoha hodinám výcviku, a její tvárné povaze. Neznamená to ale že si jen tak běžně chodí navolno.Mám ji přečtenou , vím že nesmí volně ve městě, že nesmí volně jak se sešeří nebo je tma, ve smečce dalších chrtidel. Prostě člověk musí vyhodnocovat a přemýšlet. Ale ne jenom u chrtů. tak je to prostě u všech živých bytostí od dětí až po rozličná plemena psů ....
Jediné s čím fakt vůbec nesouhlasím jsou ta nejmenší štěnata. Ano je to tak jak píše Lucka, každý jedinec bude mít jinou míru loveckého pudu, ale tak je to i u jiných plemen. I odchov papírových štěňat dá spoustu práce od uchovnění feny, psa až po vypiplání štěnat. A pak jdou k novým majitelům a taky není křišťálová koule ......nedovedu si představit že bych budoucím majitelům nařídila striktně vodítko jen proto, že pes bude mít lovecký pud, ale každopádně jim vysvětlím co je čeká, jak s tím mají pracovat a jaká je cesta k úspěchu , ale i to, že u některých jedinců ten pud prostě nezlomí a budou odkázáni na stopovačku.
Člověk , který jde do adopce také určitým způsobem riskuje a spoustu věcí si nemůže ošetřit a předpokládat dopředu. Ano na jedné straně zajistíme bezpečnost nepouštění na volno, a povolíme běhání ve výběhu. Jak zajistíme bezpečnost výběhu , díry v plotě, nebezpečné překážky, jak zajistíme že ten kdo si adoptoval dá psu adekvátní veterinární péči, jak zajistíme třebas v případě vážné nemoci , že onen člověk vůbec bude schopen situaci zvládnout, a víme že někteří pesani té péče potřebují hodně, jak zajistíme že budou dobře a kvalitně krmeni . Možná máte pocit že to nesouvisí, ale ono ano. To že pes uteče je totiž vidět, ale to ostatní ne. A co zbývá ??? Věřit, předpokládat, doufat... křišťálová koule bohužel do našich pozemských životů nepatří
Ano do lidí se nevleze a život přináší různé situace. Ale pokud budeme chtít ošetřit stoprocentní bezpečí psa není to prostě možné.
Jediné s čím fakt vůbec nesouhlasím jsou ta nejmenší štěnata. Ano je to tak jak píše Lucka, každý jedinec bude mít jinou míru loveckého pudu, ale tak je to i u jiných plemen. I odchov papírových štěňat dá spoustu práce od uchovnění feny, psa až po vypiplání štěnat. A pak jdou k novým majitelům a taky není křišťálová koule ......nedovedu si představit že bych budoucím majitelům nařídila striktně vodítko jen proto, že pes bude mít lovecký pud, ale každopádně jim vysvětlím co je čeká, jak s tím mají pracovat a jaká je cesta k úspěchu , ale i to, že u některých jedinců ten pud prostě nezlomí a budou odkázáni na stopovačku.
Člověk , který jde do adopce také určitým způsobem riskuje a spoustu věcí si nemůže ošetřit a předpokládat dopředu. Ano na jedné straně zajistíme bezpečnost nepouštění na volno, a povolíme běhání ve výběhu. Jak zajistíme bezpečnost výběhu , díry v plotě, nebezpečné překážky, jak zajistíme že ten kdo si adoptoval dá psu adekvátní veterinární péči, jak zajistíme třebas v případě vážné nemoci , že onen člověk vůbec bude schopen situaci zvládnout, a víme že někteří pesani té péče potřebují hodně, jak zajistíme že budou dobře a kvalitně krmeni . Možná máte pocit že to nesouvisí, ale ono ano. To že pes uteče je totiž vidět, ale to ostatní ne. A co zbývá ??? Věřit, předpokládat, doufat... křišťálová koule bohužel do našich pozemských životů nepatří
Ano do lidí se nevleze a život přináší různé situace. Ale pokud budeme chtít ošetřit stoprocentní bezpečí psa není to prostě možné.
Lucky, rozhodně jste se nikoho nedotkla a já s Vaším názorem v určité míře souhlasím. Chápu, že plno lidí psa nikdy nemělo, nebo s ním neumí, či nechce pracovat. Pak je tady jednoznačné, že žádné pouštění na volno naprosto nepřichází v úvahu. U adoptovaných vysloužilých greyhoundů je to pro mně také bez diskuze. Ale co se týče štěňat a lurcherů, či galgů. Když bych sama nebyla přesvědčená, že to jde a dá se s tím psem pracovat a "přepnout" mu v hlavě věci spojené s lovem, i kdyby pes dříve lovil (viz Berry, u Svippa si dle jeho reakcí fakt teda nejsem jistá:o)) ), tak to tady neprezentuji. Ale já mám jasný důkaz u sebe doma. Rozhodně bych ho také nikdy nepustila v prostoru, kde já nevidím až za roh, kde vím, že se nebudu stoprocentně soustředit na své psy. Zatím se učíme oba dva, ale troufám si říct, že nám to jde. A věřím, že nejsem sama a našli by se i jedinci, kteří by měli psa v podobné psychické pohodě, měli by zkušenosti. Potom mi přijde líto toho striktního zákazu. Protože prostě sama vidím, že to jde a i kdyby to mělo být jen v 10% případů, tak mi přijde, že stojí za to, aby lidé tímto způsobem se svými psy pracovali. Co se týče loveckého pudu, tak opravdu v dnešní době je 50% chovaných psů původně chováno pro lov a ještě se jich tak plno používá. Jako příklad uvedu svého Jack russella Pontuse, který je od rodičů, kteří se přímo podíleli na lovu lišek a podobné zvěře. Byla jsem na začátku také UPOZORNĚNA, že má silný lovecký pud, že těžko budu moct mít doma kdy ještě další drobnější zvíře, aniž by ho zabil. A výsledek? Mám doma potkany, hada, andulku a na žádného z nich si Pontus nedovolí, vše může být doma na volno a nic se nestane. Zrovna tak co týče toho loveckého pudu. Máme tu všude plno zajíců, protože bydlíme u polí a lidé je tu krmí. Pontus pokaždé vidí zajíce dřív, než já. A jak rád by běžel, stane se, že se rozeběhne s vervou a taky "nevidí,neslyší", ale zde platí pravidlo počkat pár vteřin a odvolat. A to přesně zvládáme, okamžitě se vrátí. Svipp si zajíců zdaleka tolik nevšímá a u něj opravdu stačí jednoduché "ne" a Svipp stojí jak přibitej :o) Takže shrnuli můj názor, rozhodně tohle neplatí pro každého psa (viz Ethan) a pro každého pána. Je to silně individuální a chápu Lucky, že Vy nemůžete posuzovat každého zvlášť. Z toho důvodu je mi líto zákazu pro všechny. Také bych se přikláněla k doporučení a horlivému poučení lidí. A co jsem si pročítala útěky, opravdu to bylo velmi často kvůli nehoděm že někde někdo nechal otevřená vrátka a podobně. Věřím, že jsme dospělí lidé, kteří mají své psy rádi a dokáží reálně posoudit psí a HLAVNĚ svoje schopnosti v tomto problému.
Mě z toho všeho, co jsem si právě pracně dočetla, vychází jedna věc. Výběr nás, kteří se se rozhodneme chrta adoptovat, bude teda muset být velmi přísný a mít jiná měřítka, než dosud. Věruško, cvičit psy celé hodiny není v mé moci. Hodně pracuju a v práci jsem většinu svého života, do nemocnice musím i v noci, pokud mě zavolají. Život s chrty se mi změnil od základu a vypustila jsem z něj spoustu věcí, které jsem do té doby směla. Právě proto, že už nemám v těch 24 hodinách další rezervu. Přesto se o ně starám jak mohu a dovedu a činím tak s láskou..Své psy vodím na obojku i postroji a nemám touhu činit jinak. Na 100% nevěřím ani sobě, ani lidem kolem sebe, natož psům..pokud chci, aby se proběhli, hledám výběh, kde to lze..Ale slova jako ZÁKAZ, neřku-li trest, postih atp., ta mě děsí. Po tom všem, co už mám za sebou, co vím, je v tom odžitá zkušenost, bych do toho za těchto okolností nešla. V našich počátcích jsem měla opravdu značný stress z toho, že do našich životů vstoupil tak trochu Velký bratr, moc se omlouvám, neumím to jinak pojmenovat. Byli jsme dokonce v souvislosti s Benitkou ( ještě než přijela ) terčem velmi nepříjemných diskuzí, vedených ovšem příznivci druhé organizace. Byla jsem zaskočená, nechápala jsem tu válku..několikrát mi bylo úzko z toho, jak se psalo o lidech, kterým pes utekl..není to dle mého prostě správné. O každé neblahé příhodě bych se pak bála i jen zmínit..nejde tady o mě, jde jen o ideu celé věci, tedy pomáhat těm krásným stvořením s nespoutanou povahou, kterouu jim neodpářeme ani výchovou. Jde o důsledné poučení, kterým není zákaz ani hrozba ( protože zákaz má ve své podstatě také hrozbu ). Jde mi o to, aby Chrtivnouzi nezůstali ve svém snažení osamoceni..
Reakce na soustavně trénující majitele psů,(GAMGABB)
(Modrej.Hrnek, 29. 12. 2011)předem omlouvám možná trochu naivní dotaz....Existuje něco jako osvědčení o stupni ovládnutí psa?(myslivci mají své zkoušky, policejní psi po výcviku absolvují se svým psovodem zkoušky) Zde řešíme problém, který do budoucna může vážně poškodit zájem budoucích majitelů o nové adopce. Proč, pokud již takové možnosti nejsou, o zkouškách neuvažovat? No a my ostatní, kterým chybí buď možnosti, nebo čas, důslednost a nebo při vší snaze se prostě přesvědčivého výsledku nedobéřeme, budeme chodit se psem na vodítku.
Yvo, nemyslím, že by Věrka nějak odsuzovala lidi, kteří se psy necvičí. Naprosto chápu, že plno lidí na to nemá čas, nemá k tomu tak úplně vlohy, apod. Ale na druhou stranu tu jsou takové případy, že když se sejde "správný" pes a "správný" majitel, tak jdou dokázat divy a přijde mi líto, aby tyhle lidi ten zákaz zatracoval. Ale souhlasím s Vámi, také z toho mám trošku pocit, že když se zmíním o nějaké chybě, budu slovně na facebooku ukamenována :o))
Chtela jsem napsat trochu pozdeji neb nemam dost casu ale...
V mych ocich je tento zakaz naprosto srozumitelny-zkuste se vcitit do situace Lucie,zkuste si predstavit pribeh jen jednoho jedineho chrta -od chvile kdy se o nem dozvite,do doby nez ho predate jeho majiteli...vsechny telefonaty a akce ktere musite zajistit jen aby to zvire zilo...2500km cesta...o penezich,energii a nervech co vas to stoji asi nemame ani tuseni...ted si uvedomte ze neresite jen toho jedineho psa-vzdy je to nekolik psu naraz,dotoho musite komunikovat se stavajicimi rodinkami(ten nezere,ten cura,ten chce sezrat male pejsky,ten se boji...)a jako bonus komunikujete s potencionalnimi rodinkami-milion dotazu,stovky chyrtolinu...mate jednu hlavu,dve ruce a kazdy jeden pes je pro vas vic nez pro spoustu jinych lidi. Tak mi ted reknete-nebylo by pro vas jednoduzzsi to vyresit zakazem? Pro me jednoznacne...
Sama za sebe pak nemam problem s tim ze pokud prijdete se slozenyma napr. ZOP muzeme se o zakazu bavit dal...
Very pokud by kaydy pracoval se svym psem jako ty,nebo mel zodpovedny pristup jako Yva tak se tu o tom vubec nemusime bavit,ale bohuzel,lide nejdriv pusti psa v poli a pak se divi ze je neposloucha bez te casty ktera mela predchazet... Ten zakaz je v mych ocich zdvyzenym prstem aby to lide zacali brat vazne...aby si uvedomili ze bylo potreba vydat hodne aby ten pes mohl zit a je potreba pracovat s nim aby zil spokojene dal!Ze je nebude poslouchat jen tak...
V mych ocich je tento zakaz naprosto srozumitelny-zkuste se vcitit do situace Lucie,zkuste si predstavit pribeh jen jednoho jedineho chrta -od chvile kdy se o nem dozvite,do doby nez ho predate jeho majiteli...vsechny telefonaty a akce ktere musite zajistit jen aby to zvire zilo...2500km cesta...o penezich,energii a nervech co vas to stoji asi nemame ani tuseni...ted si uvedomte ze neresite jen toho jedineho psa-vzdy je to nekolik psu naraz,dotoho musite komunikovat se stavajicimi rodinkami(ten nezere,ten cura,ten chce sezrat male pejsky,ten se boji...)a jako bonus komunikujete s potencionalnimi rodinkami-milion dotazu,stovky chyrtolinu...mate jednu hlavu,dve ruce a kazdy jeden pes je pro vas vic nez pro spoustu jinych lidi. Tak mi ted reknete-nebylo by pro vas jednoduzzsi to vyresit zakazem? Pro me jednoznacne...
Sama za sebe pak nemam problem s tim ze pokud prijdete se slozenyma napr. ZOP muzeme se o zakazu bavit dal...
Very pokud by kaydy pracoval se svym psem jako ty,nebo mel zodpovedny pristup jako Yva tak se tu o tom vubec nemusime bavit,ale bohuzel,lide nejdriv pusti psa v poli a pak se divi ze je neposloucha bez te casty ktera mela predchazet... Ten zakaz je v mych ocich zdvyzenym prstem aby to lide zacali brat vazne...aby si uvedomili ze bylo potreba vydat hodne aby ten pes mohl zit a je potreba pracovat s nim aby zil spokojene dal!Ze je nebude poslouchat jen tak...
Modrej.Hrnek: Existuji zkoušky dle národního zkušebního řádu (http://www.cz-pes.cz/zkusebni-rad-nzr.php), od základní ovladatelnosti (přivolání, sedni, lehni, zůstaň, dones,..) až po obrany, stopování, všestranný výcvik a vyšší stupně ovladatelnosti. Zde by byl možná problém v tom, že někteří greyové neradi sedají/lehají/nosí/atd, ale ta možnost tu je.
K ostatním: Ve směs souhlasím s Věrkou, Denisou i Hankou, každý má svůj díl pravdy. Ale - vše je to jenom a pouze o lidech. Pokud si adopťáka vezme člověk se zkušenostmi a hlavně chutí s tím psem něco dělat a dokázat, tak má velkou šanci ho spoustu věcí naučit a dokonce ho i "přemluvit", aby chodil u nohy a nelovil/nestartoval. Spousta z vás namítne, že "ten pes má za sebou..." - to je sice pravda, ale zároveň je to jeden velký omyl a průšvih většiny "pejskařů". Ten pes sice něco má za sebou, ale v minulosti nežije žádnej z nich. A psi ani nedokáží myslet v minulém čase a takhle je potřeba se k nim stavět a chovat. Pokud bych měl brát ohledy na to, co moji psi v minulosti prožili (ať už Dernell nebo Mésa), tak by z nich byly vystresovaný roztěkaný trosky. Psi žijí TEĎ a podle toho i myslí a chovají se. Pes může začít něco hroznýho, ale za pár hodin nemá problém se radovat z klacku, kterej našel v travě. Protože pro něj je to teď a je to super, zábava a tak se z toho bude radovat.
Ke štěňatům: Jak už sem psal ve svým příspěvku na blog minulý týden - u těhle štěňátek by se vůbec nemělo přemýšlet nad tím, odkud sou a "čím si mohli projít". Jsou to prostě štěňata, psi, které si můžete vychovat a tvarovat! A pokud je majitelé nebudou litovat jako nebohé opuštěné adopťáky, tak je můžou naučit i dělat stojky a kotrmelce. Zase - záleží na člověku. Někdo se jim hold nebude tolik věnovat a bude mu stačit, že chodí na vodítku a umí si sednout, dobře, je to jeho věc. Ale proč omezovat někoho, kdo dokaže z toho klubíčka chlupů udělat vychovaného psa na úrovni, který si svůj život pořádně užije jako správný aristokrat?
K ostatním: Ve směs souhlasím s Věrkou, Denisou i Hankou, každý má svůj díl pravdy. Ale - vše je to jenom a pouze o lidech. Pokud si adopťáka vezme člověk se zkušenostmi a hlavně chutí s tím psem něco dělat a dokázat, tak má velkou šanci ho spoustu věcí naučit a dokonce ho i "přemluvit", aby chodil u nohy a nelovil/nestartoval. Spousta z vás namítne, že "ten pes má za sebou..." - to je sice pravda, ale zároveň je to jeden velký omyl a průšvih většiny "pejskařů". Ten pes sice něco má za sebou, ale v minulosti nežije žádnej z nich. A psi ani nedokáží myslet v minulém čase a takhle je potřeba se k nim stavět a chovat. Pokud bych měl brát ohledy na to, co moji psi v minulosti prožili (ať už Dernell nebo Mésa), tak by z nich byly vystresovaný roztěkaný trosky. Psi žijí TEĎ a podle toho i myslí a chovají se. Pes může začít něco hroznýho, ale za pár hodin nemá problém se radovat z klacku, kterej našel v travě. Protože pro něj je to teď a je to super, zábava a tak se z toho bude radovat.
Ke štěňatům: Jak už sem psal ve svým příspěvku na blog minulý týden - u těhle štěňátek by se vůbec nemělo přemýšlet nad tím, odkud sou a "čím si mohli projít". Jsou to prostě štěňata, psi, které si můžete vychovat a tvarovat! A pokud je majitelé nebudou litovat jako nebohé opuštěné adopťáky, tak je můžou naučit i dělat stojky a kotrmelce. Zase - záleží na člověku. Někdo se jim hold nebude tolik věnovat a bude mu stačit, že chodí na vodítku a umí si sednout, dobře, je to jeho věc. Ale proč omezovat někoho, kdo dokaže z toho klubíčka chlupů udělat vychovaného psa na úrovni, který si svůj život pořádně užije jako správný aristokrat?
Petře, dík
(Modrej.Hrnek, 29. 12. 2011)přesně to jsem měla na mysli. Bohužel nepatřím k těm nejlepším psím učitelům a bez vodítka s Lukem nechodím. Ale chápu, že někdo jiný je schopen a udělá maximum pro to, aby jeho pes měl při zvládnuté disciplíně možností a prožitků víc. Takže problémem opět zůstává jen lidský faktor, naše práce se psem, soudnost a zodpovědnost.
Diskuzi jsem si raději přečetla 2x krát a jako spoluzakladatel OS, musím také něco napsat. Myslím, že těch pár let vím dost z obou stran. /nechlubím se/ Nemyslím si ani tak, že zákaz pouštění na volno v neoploceném pozemku je nejvhodnějším nástrojem a souhlasím s Yvonkou, Logánkovic, Denisou a také ostatními. Všihcni máte pravdu. Napsala to velmi výstižně hlavně Yvonka. Někdo by to mohl brát skoro jako šikanu (omlouvám se za toto slovo), co se svým psem vlastně může a nemůže dělat poté co se sám rozhodl pomoci a přispět svou záchranou života. Chovat se zodpovědně, mít už nějaké zkušenosti atd. Toto beru jako velmi důležité už při homechecku rodiny a beru ji tedy jako za partnera. Možná se už také změnil homecheck, protože už jezdí rodinky.. Leuš promiň, ale věta: "ZOP muzeme se o zakazu bavit dal... Very pokud by kazdy pracoval se svym psem jako ty,nebo mel zodpovedny pristup jako Yva tak se tu o tom vubec nemusime bavit,ale bohuzel,lide nejdriv pusti psa v poli a pak se divi ze je neposloucha bez te casty ktera mela predchazet..." Tak potom je tu otázka zda byla rodina vybrána dobře. Víme, že rodiny jsou vždy informováni o všem možném kolem chrtů a jejich povahy. Každý rozumný člověk musí vědět, jaký je jeho pes a že nejdříve musí být výchova pak nějaké "výsledky". Je jasné, že vybraná rodinka psa nemůže-nepustí hned po příjezdu a nenechá ho jen tak volně běhat a pak se diví.
Ať už je to štěně nebo dospělého psa jakéhokoliv plemena - je nutné jej vybrat podle svých možností a zkušeností. Loveckých psů je dost i u nás v ČR a přesto zvládají chůzi na volno. Jediný rozdíl u chrtů je v tom, že jsou rychlý a mají svou minulost.. ne vždy o ní víme dost, ale zase pokud člověk se psem pracuje a pozná svého psa - ví, že prostě poslouchá - je psychicky v pořádku, nevidím problém. Jen ON pak může vědět nejlépe jakého psa má doma. Může ve finále posoudit všechny okolnosti. Souhlasím také se všemi, každý má svou pravdu. Situací jsem v OS zažila hodně, ale upřímně útěk a pouštění psa-chrta jsou dvě rozdílné věci. Je mi jasné proč Lucky chce zákaz, přesto, to může být ve finále na škodu. Mělo by se tu více mluvit o potřebné a důležité výchově psa-chrta. Protože tento zákaz může lidi opravdu odradit natolik, že si jej nevezmou, přesto, že jsou rozumní a třeba výborná pánečci. Zjistí, že nemohou se svým psem dělat co chtějí a že vlastně tedy není jejich a nemohou rozhodovat o něm jako jejich majitelé. Sama doma jednoho mám už pár let. Přivezla jsem si ho jako plesnivého psa, který mi tu kálel a byl psychicky na dně, ale dnes je vše jinak. Spoustu strašáku je pryč. Zase moje zkušenost, ale každý pes je jiný uvnitř a také jeho pán. Rozhodně si nemyslím, že pouštění na volno je trestné nebo že jej mám méně ráda a že bych snad měla být potrestána. Jen chci říci, že je chrt je také pes a potřebuje své. Tohle je pro mě důležitější než se řídit šablonou i když v té nejlepší myšlence. Znám několik-dost chrtů co chodí na volno a jsou vychovaní lépe než kterýkoliv jiný pes v okolí. Znám, ale také ty kteří mají problémy a jsem ráda, že chodí na vodítku a že jejich pánečci jsou rozumní. Mnohdy s nimi taky řeším výchovné problémy. Nemůžeme, ale škatulkovat. Vše jak už to bylo napsáno je o nás lidech. Rozhodnutí by mělo vždy především ležet na samotném majiteli, ten za něj přebíra zdopovědnost od chvíli převzetí. Jen můj názor..
Děkuji všem rodinkám, bez nich by to nešlo.. Tereza.
Ať už je to štěně nebo dospělého psa jakéhokoliv plemena - je nutné jej vybrat podle svých možností a zkušeností. Loveckých psů je dost i u nás v ČR a přesto zvládají chůzi na volno. Jediný rozdíl u chrtů je v tom, že jsou rychlý a mají svou minulost.. ne vždy o ní víme dost, ale zase pokud člověk se psem pracuje a pozná svého psa - ví, že prostě poslouchá - je psychicky v pořádku, nevidím problém. Jen ON pak může vědět nejlépe jakého psa má doma. Může ve finále posoudit všechny okolnosti. Souhlasím také se všemi, každý má svou pravdu. Situací jsem v OS zažila hodně, ale upřímně útěk a pouštění psa-chrta jsou dvě rozdílné věci. Je mi jasné proč Lucky chce zákaz, přesto, to může být ve finále na škodu. Mělo by se tu více mluvit o potřebné a důležité výchově psa-chrta. Protože tento zákaz může lidi opravdu odradit natolik, že si jej nevezmou, přesto, že jsou rozumní a třeba výborná pánečci. Zjistí, že nemohou se svým psem dělat co chtějí a že vlastně tedy není jejich a nemohou rozhodovat o něm jako jejich majitelé. Sama doma jednoho mám už pár let. Přivezla jsem si ho jako plesnivého psa, který mi tu kálel a byl psychicky na dně, ale dnes je vše jinak. Spoustu strašáku je pryč. Zase moje zkušenost, ale každý pes je jiný uvnitř a také jeho pán. Rozhodně si nemyslím, že pouštění na volno je trestné nebo že jej mám méně ráda a že bych snad měla být potrestána. Jen chci říci, že je chrt je také pes a potřebuje své. Tohle je pro mě důležitější než se řídit šablonou i když v té nejlepší myšlence. Znám několik-dost chrtů co chodí na volno a jsou vychovaní lépe než kterýkoliv jiný pes v okolí. Znám, ale také ty kteří mají problémy a jsem ráda, že chodí na vodítku a že jejich pánečci jsou rozumní. Mnohdy s nimi taky řeším výchovné problémy. Nemůžeme, ale škatulkovat. Vše jak už to bylo napsáno je o nás lidech. Rozhodnutí by mělo vždy především ležet na samotném majiteli, ten za něj přebíra zdopovědnost od chvíli převzetí. Jen můj názor..
Děkuji všem rodinkám, bez nich by to nešlo.. Tereza.
Terez, mluvíš mi opravdu z duše. Rodinka samozřejmě musí být poučena, že za tím, že se může pustit na volno je práce a týdny chození na stopovačce a permanentního výcviku. To už je opravdu pak pouze o tom, jaká se vybere rodinka. Ale myslím, že průměrný a dospělý člověk, který se jen trochu zajímá o psy (což předpokládám, pokud chce adoptovat chrta), moc dobře ví, že pustit psa jen tak, bez jakékoliv přípravy nelze. A uplně naprosto se ztotožňuji s názorem, že bych měla pocit, že pes není můj, když o něm ani nemohu rozhodovat a jsem automaticky brána jako nějaká nezodpovědná holka. To by se mi velmi dotýkalo. Z toho důvodu chci říct i za sebe, že pokud by byly podmínky takovéto, se striktním zákazem na volno, tak bych si dalšího chrta určitě neadoptovala. Alespoň tedy ne touto cestou. Nepodepsala bych něco, s čím nesouhlasím a vím, že bych to nedodržovala, protože bych ze psa chtěla vychovat normálního hafana, s normální psychikou. A myslím, že tímto zákazem se opravdu přijde právě o ty potencionální páníky, kteří by byli ideální, protože by chtěli se psem pracovat, ale smlouva by jim to pořádně nedovolovala.
No tedy... 
... to je nových příspěvků. Měla bych tedy nějak odpovědět, težko jednou větou. Pokusím se tedy opět nějakou odpověď vytvořit, to zabere určitý čas, prosím tedy o strpení, nyní k tomu nemám prostor ani mozkovou kapacitu.
Zatím jen tolik, co pozoruji ve Vašich komentářích - většina z Vás vychází ve svých argumentacích ze svých zkušeností/své situace. Jenže... víte, v čem JE kámen úrazu? Tak jako jsou různí pejskové, stejně tak jsou velice různí i jejich lidé i prostředí, kde žijí či budou žít.
Diskutuje zde několik lidí, o kterých vím, že výcviku svého psa věnují hodně, hodně času. To je skvělé, ale... bohužel tak trochu předpokládáte, že toto je standardní stav - věřte prosím, že není. Viz např. příspěvek Yvonky. Přitom Yvončina rodina je dobrou rodinou a neměla bych problém svěřit jim dalšího adopťáčka (neboj, Yvonko, to není skrytá výzva )
Každý člověk je jiný, každý pes je jiný - nelze předpokládat, že lidé se budou chovat dle jednoho modelu. Nebudou. Nikdy.
Pro Terezku: nejsi spoluzakladatelkou o.s., to bylo založeno v roce 2006. Homechecky provádějí lidé, kteří mají naši důvěru, informovaní a proškolení. Nic není náhodné.
K dalšímu: Dříve jsem zde zmínila "křišťálovou kouli" - nikomu do hlavy nevidíme, přeci. Můžeme se spoléhat na svoje pocity, na nějaké zkušenosti, odvozovat, dovozovat.
Jistota? Není. Lidé se vyvíjejí, situace se vyvíjejí - nastává spousta věcí, které by dopředu neodhadnul ani Bystrozraký. Já "bystrozraká" nejsem. Bez šablon se tedy neobejdu. Někoho šikanovat? Ale fuj, to je mi cizí. Pravidla? ANO. Je na každého zvážení, zda na ně přistoupí.
Kdyby byl svět ideálním místem a lidé bezchybní, nebylo by třeba pravidel, šablonek ani této diskuze. 
Lucky, já s Vámi ve všem, co jste teď napsala naprosto souhlasím. Jen mě prostě mrzí, že se touto cestou uzavře cesta těm lidem, kteří jsou schopní se psem pracovat, cvičit a také logicky chtějí vidět výsledky. Chápu, že zdaleka ne všichni na to mají, ať už zmiňovaný čas, prostor, nadání, zkušenosti. Nemají, zdaleka, ale myslela jsem, že to si lidi dokáží svým vlastním náorem odhadnout, zda na to mají...tahle se akorát opravdu uzavře cesta páníkům, kteří by z chrtíka chtěli udělat "plnohodnotného" psa....
PS
(Tereza, 29. 12. 2011)Přesně, každý vychází ze svých zkušeností a nejlepšího věděmí. Jenže tohle nezní jako pravidlo, ale zákon. Je jasné, že nikdo neví jaký přesně pesan přijede, ale určitě ví, kolik mu bude schopem poskytnout a tohle jde hlavně :-)
PS: Lucky, ano, jsem spoluzakladatelem projektu OS Chrti v nouzi. Omlouvám se, nejsem v původním OS z roku 2006, tam nešlo o chrty. Pardon :-)
PS: Lucky, ano, jsem spoluzakladatelem projektu OS Chrti v nouzi. Omlouvám se, nejsem v původním OS z roku 2006, tam nešlo o chrty. Pardon :-)
Moje troška do mlýna
(Míla, 29. 12. 2011)Téma pouštět/NEpouštět na volno je průběžně diskutováno stále. Zdá se, že se všichni shodujete v tom, že pustit z vodítka na volném prostranství chrta, který nebyl řádně "vycvičen", je nebezpečné. Někteří z Vás, kteří věnovali svému pejskovi kvalifikovanou péči (výcvik), dosáhli stavu, kdy jsou schopni jej přivolat i když se přepne do svého "lovícího módu".
Asi chápete, že bezpečnost chrtů nám leží na srdci i poté, když už spokojeně žije u své rodinky.
Otázka tedy podle mého názoru zní:
Jak věrohodně poznat, který pejsek je schopen za všech okolností poslechout svého páníčka? (a tedy nezdrhnout, když se mu odepne karabina).
U všech čerstvě adoptovaných dospělých chrtů si troufám tvrdit, že neposlechne žádný.
U všech chrtů, kteří sice jsou už doma déle, ale neprošli skutečně odpovědným a systematickým výcvikem, si troufám rovněž tvrdit, že ve chvíli, kdy uvidí něco, co budou chtít venku chytit, nebude takřka žádný reagovat na pokus o přivolání (neboli riziko je stále nepřijatelně vysoké).
Zbývá ta malá skupinka pejsků, jimž jejich majitelé měli čas i schopnost jim vštípit pravidlo, že příkaz přivolání je důležitější než touha po lovu.
Málokterý člověk se lehce smíří s nutností mít celoživotně svého chrta připoutaného na vodítku. Zvláště, když tu a tam slyší, jak v některých případech lze toto pravidlo bez následků porušit. Říká si - když mohou jiní, proč bych nemohl i já... a nepřizná si, že ti "jiní" věnovali veliké úsilí výcviku.
Většina rodinek chápe rizika, která jim vždy velmi přesvědčivě vysvětlujeme. Ne však všichni. Dokud bylo v naší smlouvě "pouze doporučení", našli se jednotlivci, kteří nad doporučením v duchu mávli rukou a jejich psi se tak dostávají do přímého ohrožení života.
Chápu - vůči těm, kteří výcvikem skutečně dokázali zvítězit nad loveckým pudem svých chrtů, by přímý zákaz ve smlouvě byl nespravedlivou "šikanou".
A tak poraďte, jak spolehlivě poznat, pro koho a od kdy je zákaz pouštění na volno nepotřebným omezením?
Míla
P.S.: malá technická poznámka pro Terezku - projekt OS Möbius "Chrti v nouzi" jsme s Lucinkou založili zakoupením internetové domény 12.12.2009 :-)
Asi chápete, že bezpečnost chrtů nám leží na srdci i poté, když už spokojeně žije u své rodinky.
Otázka tedy podle mého názoru zní:
Jak věrohodně poznat, který pejsek je schopen za všech okolností poslechout svého páníčka? (a tedy nezdrhnout, když se mu odepne karabina).
U všech čerstvě adoptovaných dospělých chrtů si troufám tvrdit, že neposlechne žádný.
U všech chrtů, kteří sice jsou už doma déle, ale neprošli skutečně odpovědným a systematickým výcvikem, si troufám rovněž tvrdit, že ve chvíli, kdy uvidí něco, co budou chtít venku chytit, nebude takřka žádný reagovat na pokus o přivolání (neboli riziko je stále nepřijatelně vysoké).
Zbývá ta malá skupinka pejsků, jimž jejich majitelé měli čas i schopnost jim vštípit pravidlo, že příkaz přivolání je důležitější než touha po lovu.
Málokterý člověk se lehce smíří s nutností mít celoživotně svého chrta připoutaného na vodítku. Zvláště, když tu a tam slyší, jak v některých případech lze toto pravidlo bez následků porušit. Říká si - když mohou jiní, proč bych nemohl i já... a nepřizná si, že ti "jiní" věnovali veliké úsilí výcviku.
Většina rodinek chápe rizika, která jim vždy velmi přesvědčivě vysvětlujeme. Ne však všichni. Dokud bylo v naší smlouvě "pouze doporučení", našli se jednotlivci, kteří nad doporučením v duchu mávli rukou a jejich psi se tak dostávají do přímého ohrožení života.
Chápu - vůči těm, kteří výcvikem skutečně dokázali zvítězit nad loveckým pudem svých chrtů, by přímý zákaz ve smlouvě byl nespravedlivou "šikanou".
A tak poraďte, jak spolehlivě poznat, pro koho a od kdy je zákaz pouštění na volno nepotřebným omezením?
Míla
P.S.: malá technická poznámka pro Terezku - projekt OS Möbius "Chrti v nouzi" jsme s Lucinkou založili zakoupením internetové domény 12.12.2009 :-)
Lei, ZOP je sice fajn vec, ale jak uz jsem psal, neni to jenom o "privolani a sedni/lehni", proto se muze stat, ze i pes, ktery ma 100% privolani nezvladne ZOP, protoze napr. neumi aportovat + nepriseda perfektne k noze + nema predsednuti pri privolani = ztrata bodu. Takze to, ze nejakej pes nema papir na poslusnost neznamena, ze ho majitel nedokaze kdykoli odvolat.
Luci, je taky potřeba rozlišovat "neohraničené pozemky".. je rozdíl mezi tím, když půjdu po klidné části města/maloměsta a pustím psa z vodítka, aby se proběhl a vyvenčíl s tím, že mám přivolaní a on přijde, když mu řeknu a mezi tím, když půjdu na pole u lesa a tam mu odepnu karabinu. Zákaz v tomhle případě nic neřeší a mohl by nadělat více škody než užitku. Lepší by bylo vést rodinky k tomu, aby psa trénovali, věnovali mu aspoň nějaký výcvik a 3x se zamysleli, než se rozhodnou ho odepnout. Protože - i přes zákaz ve smlouvě se najdou lidi, kteří ho pustí, kteří zákaz budou ignorovat a dokonce i takoví, kteří si řeknou "však se nic nemůže stát, když se tady na louce proběhne...", bohužel.
U trénování a výcviků by se zase musel dát pozor na to, kde a jak ho cvičit.. nedostat se na špatnej cvičák, nepoužívat špatné metody, ... je to těžky, čím víc nad tím člověk přemýšlí, tím víc se do toho zamotává.
Luci, je taky potřeba rozlišovat "neohraničené pozemky".. je rozdíl mezi tím, když půjdu po klidné části města/maloměsta a pustím psa z vodítka, aby se proběhl a vyvenčíl s tím, že mám přivolaní a on přijde, když mu řeknu a mezi tím, když půjdu na pole u lesa a tam mu odepnu karabinu. Zákaz v tomhle případě nic neřeší a mohl by nadělat více škody než užitku. Lepší by bylo vést rodinky k tomu, aby psa trénovali, věnovali mu aspoň nějaký výcvik a 3x se zamysleli, než se rozhodnou ho odepnout. Protože - i přes zákaz ve smlouvě se najdou lidi, kteří ho pustí, kteří zákaz budou ignorovat a dokonce i takoví, kteří si řeknou "však se nic nemůže stát, když se tady na louce proběhne...", bohužel.
U trénování a výcviků by se zase musel dát pozor na to, kde a jak ho cvičit.. nedostat se na špatnej cvičák, nepoužívat špatné metody, ... je to těžky, čím víc nad tím člověk přemýšlí, tím víc se do toho zamotává.
Pomoc ano, pravidla ne?
(Azzamina, 29. 12. 2011) Já to asi beru jednodušeji. Když jsem si pořizovala afgána od štěněte,pročetla jsem o chrtech hodně informací a i od chovatelky jsem byla upozorněna na to,že chrt je v podstatě pes na vodítku.Sama s tím mám dosud určitý vnitřní problém, přesto vzhledem k jeho chování a nemožnosti klasického výcviku (afgáni jsou nejtvrdohlavější z chrtů),jsem nucena toto akceptovat. Při adopci Soberana jsem prostě byla postavena před volbu (v mé hlavě), buď akceptovat adopci se všemi podmínkami, mezi nimiž je nepouštění navolno,registrace čipu, občasné informování o psovi atd., nebo si psa neadoptovat. Nepouštění navolno mi bylo tolikrát zdůrazňováno, že by mě to prostě ani teď po dvou letech, kdy mám Sobíka doma a znám ho, ani nenapadlo.
Psům se tak snažím hledat varianty a náhrady (psí školky,oplocené pozemky, dlouhé vycházky, coursing pro afgána atd atd), že si nemyslím, že na vodítku nějak trpí.
Jelikož občas dělám homecheck,uvědomuji si sama tu zodpovědnost a občas kvůli tomu nespím, jestli ta rodinka bude ta správná.Zrovna Tereze se divím, že tady nastoluje otázku správného výběru rodiny, když sama musela spoustu homechecků udělat a ví jak je to častokrát obtížné, že lidi vám odkývají cokoli.
Ti co sem dávají příspěvky,je jak píše Míla ta menší ideální skupina páníků,ostatní patří prostě mezi normální páníky, kteří chtěli zachránit psí duši...naučí svého psa sedni,dej pac, ale nevěnují se jeho systematickému výcviku jako vy ostatní.A takových lidí je prostě valná většina a není to špatně. A pro tu většinu prostě platí zákaz pouštění navolno.
Protože to je potom Lucka,která musí na štědrý den vyjet hledat ztraceného psa, je to potom Míla, který musí na 3 dny přerušit svou práci a koordinovat megahledací akci. My ostatní se svými vycvičenými chrty na gauči potom můžeme jen fandit a sdílet na FB.
Nelze prostě tuto specifickou činnost (dovoz vysloužilých chrtů) srovnávat s prodejem štěňat ridgbacků a tím srovnávat, zda páníkům zakázat pouštění navolno. Ridgbacků prodá Věrka 1 nebo 2 vrhy, což je třetina jednoho transportu chrtů za prosinec. A pokud jde o množství chrtidel a pravidelnou činnost, aby se z toho Lucka nezbláznila, je potřeba podle zkušeností uzpůsobovat smlouvy.
Takže jsem pro jasná pravidla, nejde o šikanu.
A nejhorší je začít udělovat vyjímky, pro štěňata, pro vycvičené chrty, pro nalezené lurchery...
Nemyslím si, že by to odrazovalo rodinky od adopce. Jde spíše i o určitou vymahatelnost od nezodpovědných majitelů.Nemyslím si, že by to Lucka dělala proto, aby šikanovala a odebírala chrty rodinám, kterým pes uteče.Ve velké většině jde o nehodu a to je pak pomoc CHvN k nezaplacení, to nikomu nevadí tuto pomoc využít, ale respektovat pravidla je už nepohodlné.
Ale diskuse je vždy zdravá:)))
Psům se tak snažím hledat varianty a náhrady (psí školky,oplocené pozemky, dlouhé vycházky, coursing pro afgána atd atd), že si nemyslím, že na vodítku nějak trpí.
Jelikož občas dělám homecheck,uvědomuji si sama tu zodpovědnost a občas kvůli tomu nespím, jestli ta rodinka bude ta správná.Zrovna Tereze se divím, že tady nastoluje otázku správného výběru rodiny, když sama musela spoustu homechecků udělat a ví jak je to častokrát obtížné, že lidi vám odkývají cokoli.
Ti co sem dávají příspěvky,je jak píše Míla ta menší ideální skupina páníků,ostatní patří prostě mezi normální páníky, kteří chtěli zachránit psí duši...naučí svého psa sedni,dej pac, ale nevěnují se jeho systematickému výcviku jako vy ostatní.A takových lidí je prostě valná většina a není to špatně. A pro tu většinu prostě platí zákaz pouštění navolno.
Protože to je potom Lucka,která musí na štědrý den vyjet hledat ztraceného psa, je to potom Míla, který musí na 3 dny přerušit svou práci a koordinovat megahledací akci. My ostatní se svými vycvičenými chrty na gauči potom můžeme jen fandit a sdílet na FB.
Nelze prostě tuto specifickou činnost (dovoz vysloužilých chrtů) srovnávat s prodejem štěňat ridgbacků a tím srovnávat, zda páníkům zakázat pouštění navolno. Ridgbacků prodá Věrka 1 nebo 2 vrhy, což je třetina jednoho transportu chrtů za prosinec. A pokud jde o množství chrtidel a pravidelnou činnost, aby se z toho Lucka nezbláznila, je potřeba podle zkušeností uzpůsobovat smlouvy.
Takže jsem pro jasná pravidla, nejde o šikanu.
A nejhorší je začít udělovat vyjímky, pro štěňata, pro vycvičené chrty, pro nalezené lurchery...
Nemyslím si, že by to odrazovalo rodinky od adopce. Jde spíše i o určitou vymahatelnost od nezodpovědných majitelů.Nemyslím si, že by to Lucka dělala proto, aby šikanovala a odebírala chrty rodinám, kterým pes uteče.Ve velké většině jde o nehodu a to je pak pomoc CHvN k nezaplacení, to nikomu nevadí tuto pomoc využít, ale respektovat pravidla je už nepohodlné.
Ale diskuse je vždy zdravá:)))
ZOP
(Míla, 29. 12. 2011)Z pohledu bezpečnosti chrtů nás myslím nemusí trápit, zda pes umí aportovat apod. Jediné důležité je, zda je schopen se na přivolání vrátit, když se za něčím rozběhne. Tato dovednost musí být zkoumána za přísnějších podmínek, než tomu je (předpokládám, neznám metodiku) u ZOP.
Konkrétně např. vypustím "něco malého chlupatého nebo pernatého" (víte, že to v reálných situacích může být skoro cokoli, lekne se něčeho, apod... jednou nic, podruhé týž podnět vyvolá zběsilou reakci...) a když to můj chrt zmerčí a vystartuje, zavolám ho zpátky k sobě.
Pokud se bez potíží vrátí k mé noze, je to nejspíš OK. Čí chrt tohle pokaždé zvládne?
Konkrétně např. vypustím "něco malého chlupatého nebo pernatého" (víte, že to v reálných situacích může být skoro cokoli, lekne se něčeho, apod... jednou nic, podruhé týž podnět vyvolá zběsilou reakci...) a když to můj chrt zmerčí a vystartuje, zavolám ho zpátky k sobě.
Pokud se bez potíží vrátí k mé noze, je to nejspíš OK. Čí chrt tohle pokaždé zvládne?
široký problém
(Azzamina, 29. 12. 2011) Líbí se mi, jak Petr vždycky v dalším příspěvku přijde na další problém, o kterém by se dalo diskutovat v podobné širokém rozhledu:) viz.ohraničenost pozemků:) každý ti sem hodí svou variantu a je to zase o tom, že budeš řešit a vysvětlovat u potencionálních zájemců co je a není ohraničený pozemek.Prostě, kdyby se jednalo o jednorázovou akci dovozu deseti chrtů, šlo by to...ale v tomto rozjetém procesu je potřeba stanovit co nejobecnější pravidla pro co největší počet lidí. Vyjímky budou vždy. Navíc třeba otázka výcviku a práce s chrty se řeší spíše až poslední dobou, mám namysli třeba poslední 1-2roky, předtím se řešili jiné věci, různorodá adaptace chrtů, jejich minulost, problémy atd.
Jak zkušeností přibývalo a přibývalo rozmanitosti páníků, najednou se zjistilo, že chrti nejsou jen gaučáci, ale hrozně rádi pracují a řekla bych, že je trend poslední dobou na to poukazovat a nové páníky k tomuto vést. Ale všechno je to prostě postupem času...adopce díky množství lidí se vyvíjí časem...za pár let třeba budeme řešit, jestli je vhodné pouštět chrty ve speciálních běhacích halách, které se budou v každém městě pro chrty pronajímat, protože někteří podnikatelé s tím vyrukují jako s dobrým podnikatelským záměrem:)))
Jak zkušeností přibývalo a přibývalo rozmanitosti páníků, najednou se zjistilo, že chrti nejsou jen gaučáci, ale hrozně rádi pracují a řekla bych, že je trend poslední dobou na to poukazovat a nové páníky k tomuto vést. Ale všechno je to prostě postupem času...adopce díky množství lidí se vyvíjí časem...za pár let třeba budeme řešit, jestli je vhodné pouštět chrty ve speciálních běhacích halách, které se budou v každém městě pro chrty pronajímat, protože někteří podnikatelé s tím vyrukují jako s dobrým podnikatelským záměrem:)))
Zop
(nic, 29. 12. 2011)Zop jsem uvedla pouze jako nastin cesty...neberte to prosim jako urcujici zkousku ktera by splnovala "chrti" kriteria!!! Dekuji za pochopeni!
Zkušenostmi se člověk učí
(Míla, 29. 12. 2011)Ano, Azzamínko, je to tak - jak roste počet a rozmanitost našich konkrétních (těch špatných) zkušeností, snažíme se nastavit "systém" tak, aby co nejvíce rizik a potíží apriori eliminoval. Že to není jednoduché a že to bohužel nikdy nemůže být všespásné, je zřejmo. Žádné "systémové" opatření nedokáže ošetřit všechnu tu různorodost všemožných situací a tedy nemůže být 100% "spravedlivé" (nakonec i naše zákony, které se vyvíjí už od Mezopotámie, mají zakotven institut prezidentské milosti :-) ...protože přes všechnu snahu neumí být 100% neomylné).
ZOCH
(Míla, 29. 12. 2011)Náhodou ta myšlenka se mi osobně docela líbí, jen bych ZOP (zkoušku ovladatelnosti psa) upgradoval na ZOCH (zkoušku ovladatelnosti chrta) :-)
...a já budu v komisi a budu přijímat sladkosti jako neúčinné úplatky :-)
Vydaný certifikát ZOCH pak bude opravňovat k žádosti o úpravu příslušného článku adopční smlouvy. A budu mít veééliké kulaté razítko s králíčkem ... prosíííím :-)
...a já budu v komisi a budu přijímat sladkosti jako neúčinné úplatky :-)
Vydaný certifikát ZOCH pak bude opravňovat k žádosti o úpravu příslušného článku adopční smlouvy. A budu mít veééliké kulaté razítko s králíčkem ... prosíííím :-)
Naprosto souhlasím s výše uvedenými komentáři Moni, Míly....Máme tady dvě protichůdná stanoviska - zákaz ano či ne. Opravdu smekám před tou malou skupinkou, která se svými adopťáčky dokázala, co dokázala. Bohužel, skupinkou velice malou. My ostatní jsme ti "obyčejní" /prosím bez jakékoliv ironie/, kteří se takto výcviku z různých důvodů věnovat nemůžeme. Patří mezi tu většinu. To samozřejmě neznamená, že by pejsek u nás neměl krásný a láskyplný domov. Takže jak vše pojmout - kdo ano a kdo ne. To jistě NELZE. Jen ještě jedna moje myšlenka...neumím vyhodnotit, neumím pochopit, proč tento zákaz, je vnímán jako něco, co znemožňuje mít "plnohodnotného psa", proč by nová smlouva znemožňovala či nedovolovala s pejskem pracovat. Naopak, inspiruje k práci na cvičáku, v zabezpečeném prostoru, kde se proběhnout mohou. A ještě poslední dovětek - mám ty moje dva roky, myslím, že jsou šťastni a plnohodnotní pesani, myslím, že kousek toho "štěstíčka" běhat volně v nezabezpečeném prostoru jim vynahrazuji jinak. Tedy nemyslím, jsem o tom přesvědčena.
šteňatá ktoré nikdy nelovily
(Kristina, 29. 12. 2011)
Mám iba malú poznámku k šteňatám, ktoré nikdy nelovili ani na lov neboli trénované. Moja malá Lilí ku mne prišla ako cca 4mesačná. Ako 3 mesačnú ju v Španielsku našli potulovať sa samú bez maminky na ulici. Lilí je galgo. NIKDY NELOVILA A NEBOLA NA LOV TRÉNOVANÁ. Chodím s ňou pravidelne behávať a na prechádzky po okolitých lesoch, poliach a lúkach u nás v Drahanskej vrchovine. Krásne pri mne cupitá. Vodítko je úplne na voľno. Mali by ste však vidieť čo robí keď zbadá srnky. Štartuje okamžite, ťahá ako lokomotíva smerom k nim a nie je možné ju rozumne ukľudniť kým sú srnky, zajace prípadne miestne dedinské mačky v dohľade. Nikdy by sa mi ju nepodarilo odvolať keby som ju mala navoľno. Ešte raz zopakujem. NIKDY NELOVILA A NEBOLA NA LOV TRÉNOVANÁ. Srnky stretávame na každej našej prechádzke. Ešte sa nestalo, že by sme žiadnu nestretli. A aj tak si nezvykla a štartuje na ne stále rovnako. Nepomáhajú žiadne povely ani ukludňovanie. Ak má niekto pocit, že svojho psíka zvláda pozývam ho k nám na "odskúšanie" :)
Like
(Míla, 29. 12. 2011)Jen malá technická vsuvka - píšu si do pomyslného TODO listu, že musím zavést na tomto vebu nějakou obdobu FB tlačítka "Líbí se mi", protože mi tu třeba zrovna teď docela chybí ;-)
(a taky nějak obejít to nechutné automatické odhlašování)
(a taky nějak obejít to nechutné automatické odhlašování)
Nepřipadá vám, že touto diskuzí ublížíte potencionálním adoptivním rodinkám více?!
Lucky je žena na svém místě, která ví, co je správné, tuto větu - odstavec ve smlouvě by jsi dokázala hravě u nových rodinek obhájit, ať už by byla ve znění / zákazu - povinnosti - pravidla /. Pokud se jim toto od začátku nastaví jako standard - budou to brát jako standard a NE jako omezení, šikanu a podobně.. Většina z nich jsou běžnými pejskaři a ne nadšenci :-)
Lucky je žena na svém místě, která ví, co je správné, tuto větu - odstavec ve smlouvě by jsi dokázala hravě u nových rodinek obhájit, ať už by byla ve znění / zákazu - povinnosti - pravidla /. Pokud se jim toto od začátku nastaví jako standard - budou to brát jako standard a NE jako omezení, šikanu a podobně.. Většina z nich jsou běžnými pejskaři a ne nadšenci :-)
Stále si myslím, že je to o diskuzi a pes od psa, pán od pána - jiné chování. Právě protože znám obě strany Moni a sama z homechecků vím své, jsem o tomhle psala. Pouze jsem zmínila, že probíhají jinak - rozhodně jsem tím neřekla, že špatně. Byla to reakce na text Ley. Dala jsem jej do uvozovek - pobíhání jen tak na poli a navíc po příjezdu je blbost že. Ani se nemyslím, že by někdo chtěl vybrat špatnou rodinu. Ano, nikdy na 100% nemůže člověk vidět do rodinky a říci, že vždy co říkají tak i bude..
Zažila jsem zaběhnutí asi tři chrtů za tu dobu a to ještě při neúmyslném puštění. Důvěra a zkušenosti každého z nás by měly být brány a ne zaškatulkovány jako zákon pro každého. Zase pouze můj názor do diskuze. Rozhodnutí samozřejmě není na mně. Zda bude s novými pravidly souhlasit nový zájemce a dodržovat je věc další. Je to jako s tím doporučením, každý se pak rozhodl podle svého vědomí a svědomí. Až situace kterou sami prožijí, ukáže více. Jsem si dobře vědoma co může nastat, když svého psa pustím a nemyslím si, že bych měla být odsouzena větou: že jsem nad něčím mávla rukou a ohrozila přímo život svého psa. Prostě to může fungovat a u jiného ne. Je to stále případ od případu. Máš pravdu - každý se rozhodne sám nakonec, jestli s podmínkami souhlasí. Sama vím, že bych se nedokázala s vědomím smířit s tímto zákonem, když bych věděla, že to jde zrovna u mého psa a měla ho pak pořád na vodítku. Na drhou stranu chápu, že chcete eliminovat zaběhnutí a ohrožení života. Kde najít míru pravidel ve smlouvě je na každé organizaci.
Práci organizace a lidiček, kteří pomáhají v Irsku nikdo tímto přeci nechce nikdo nějak podkopávat. Je za tím spousta práce a energie, kterou pak do toho dá ve finále napořád sama milující rodinka na celý jeho další život.. Každý si rozmyslí zase více, zda chrta vysloužilce ano či ne. Nová pravidla budou znát.. Bude tu jen hrozit, že se přestane o pouštění prostě raději mluvit, ale nic se také možná nezmění. Na tohle jsem chtěla upozornit, nic víc.
Obecně jsou vždy potřeba nějaká doporučení a pravidla - souhlas. Beru rodinku jako zkušeného partnera, který nakonec může mít více zkušeností se než já či Vy a respektuji ho. Nakonec on svého psa zná nejlépe. Více problémů vidím v samotné výchově dnes a denně. Jsem ráda, že se také o tom všem bude více diskutovat.
PS: Děkuji Mílo za upřesnění, kdy jsme to celé rozjeli :-)
Krásná práce.
Zažila jsem zaběhnutí asi tři chrtů za tu dobu a to ještě při neúmyslném puštění. Důvěra a zkušenosti každého z nás by měly být brány a ne zaškatulkovány jako zákon pro každého. Zase pouze můj názor do diskuze. Rozhodnutí samozřejmě není na mně. Zda bude s novými pravidly souhlasit nový zájemce a dodržovat je věc další. Je to jako s tím doporučením, každý se pak rozhodl podle svého vědomí a svědomí. Až situace kterou sami prožijí, ukáže více. Jsem si dobře vědoma co může nastat, když svého psa pustím a nemyslím si, že bych měla být odsouzena větou: že jsem nad něčím mávla rukou a ohrozila přímo život svého psa. Prostě to může fungovat a u jiného ne. Je to stále případ od případu. Máš pravdu - každý se rozhodne sám nakonec, jestli s podmínkami souhlasí. Sama vím, že bych se nedokázala s vědomím smířit s tímto zákonem, když bych věděla, že to jde zrovna u mého psa a měla ho pak pořád na vodítku. Na drhou stranu chápu, že chcete eliminovat zaběhnutí a ohrožení života. Kde najít míru pravidel ve smlouvě je na každé organizaci.
Práci organizace a lidiček, kteří pomáhají v Irsku nikdo tímto přeci nechce nikdo nějak podkopávat. Je za tím spousta práce a energie, kterou pak do toho dá ve finále napořád sama milující rodinka na celý jeho další život.. Každý si rozmyslí zase více, zda chrta vysloužilce ano či ne. Nová pravidla budou znát.. Bude tu jen hrozit, že se přestane o pouštění prostě raději mluvit, ale nic se také možná nezmění. Na tohle jsem chtěla upozornit, nic víc.
Obecně jsou vždy potřeba nějaká doporučení a pravidla - souhlas. Beru rodinku jako zkušeného partnera, který nakonec může mít více zkušeností se než já či Vy a respektuji ho. Nakonec on svého psa zná nejlépe. Více problémů vidím v samotné výchově dnes a denně. Jsem ráda, že se také o tom všem bude více diskutovat.
PS: Děkuji Mílo za upřesnění, kdy jsme to celé rozjeli :-)
Krásná práce.
Dadynko, myslím, že to bereš jako, že někdo chce podrážet snahu a pomoc, ale jde přeci pouze o tu možnost - moci se sám/sama rozhodnout. Jako už tu psali jiní, přesto, že sami se rozhodli nepouštět se jim to nezdá jako dobrý nápad. Někteří pouští - mluví o tom a nekteří už o tom raději ani nemluví. Jako majitel psa a jeho zodpovědná osoba-panček, která stejně jako ty a ostatní miluje svého psa by se měla mít možnost rozhondout. Jde jen o tu možnost a ta má být zakázana. To by mohl být pro někoho velký problém, ale třeba se tady mýlíme a vadit to novým rodinkám nebude.
Není to myšleno - tedy dle mého vůbec, jako podrážení práce organizace. Vím, že jsi také milujíci panička a děláš co můžeš a přesto se sama rozhodla a víš přesně proč nepouštíš. Nikdo přeci neříká, že Tvoji hafani se mají zle, jen protože je nepuštíš. Znám tě a vím, že se mají dobře a tom nepochybuji :-)
Není to myšleno - tedy dle mého vůbec, jako podrážení práce organizace. Vím, že jsi také milujíci panička a děláš co můžeš a přesto se sama rozhodla a víš přesně proč nepouštíš. Nikdo přeci neříká, že Tvoji hafani se mají zle, jen protože je nepuštíš. Znám tě a vím, že se mají dobře a tom nepochybuji :-)
Kájo, ty úvozovky u toho "plnohodnotného psa" byly opravdu cíleně a vážně a dlouho jsem se rozmýšlela, zda toto spojení použít. A tím, že píši srdcem, tak tam prostě je :o) Nebrat to nijak osobně, rozhodně ne proti Vám Kájo. Jen co se týče té práce, moc dobře sama ze své zkušenosti vím, že na to, abych pracovala se psem, potřebuji oboustranou důvěru a nějaký vztah, který je proměnlivý. A tím, že psa "vláčím" na vodítku, já pak necítím žádný postup, naopak, cítím ho, když se psem pracuji "na volno". Musíme si důvěřovat, je to prostě celé jiné. Ten vztah a důvěra (po pracovní stránce), se krokem, kdy psa pustím, posune úúplně někam jinam. Tak to tedy cítím já. A jelikož chci se svým psem pracovat, tak to dělám takhle. A abych chodila dvakrát týdně na cvičák, na nějaký dril, to opravdu ne. Chci se svým psem pracovat každý den, alespoň na dvou procházkách za den. A chodit na cvičák, to by mě asi zruinovalo jak časově, tak finančně. Tak to beru já a tím pádem by pro mne tenhle zákaz byl nepřekonatelná překážka. Brala bych to jako nedůvěru, že ani nemohu rozhodnout o SVÉM psovi, po tom zákazu ukotveném ve smlouvě bych měla spíš pocit o psovi PŮJČENÉM,pouze mi SVĚŘENÉM. Nepodepsala bych to, protože bych nechtěla podvádět a s tímhle se prostě nespokojím. Takže třeba mně to brání v adopci dalšího chrta, ač bych o tom do budoucna uvažovala. Nevím, někteří tu tvrdíte, že si myslíte, že to nikomu vadit nebude. Minimálně já s Věrkou jsme se shodli, že za těchto podmínek další chrtík touto cestou nelze. Tak třeba budete rádi, že Ti "vyvrhelové" mají útrum. ;o) Už mi přijde zbytečné tady pořád dokolečka psát, jak to podle mně všechno je, kolik je za tím práce a že to samozřejmě nezvládne každý a že chrta nepustím, pokud nevidím až za roh a stoprocentně se mu nevěnuju. Přijde mi, jako že ty příspěvky jsou některými lidmi přehlíženy a já tady akorát pořád dokola cosi melu...
Pokud můj předchozí příspěvěk (nebo jakýkoli jiný) někoho urazil, pohoršil nebo něco jiného, tak se mu omlouvám. Nechtěl sem ani to, ani tady vyvolávat "flamewar". Pouze se snažím poukázat na to, že každá věc má několik pohledů, že černá není vždycky černá a měl by se na ně brát zřetel. A pokud se už musí udělat takhle zásadní rozhodnutí, tak by se mělo probrat detailně a do hloubky.
Jinak bych rád ještě doplnil Denisu - cvičák by hlavně mohl zruinovat chrta, protože není stavěný na "cvičákový dril" a je jenom málo cvičáků v republice, kde lidé opravdu rozumí psům a nestaví výcvik na hrubé síle, šikaně a ponižování psa (mluvím o klasickém cvičáku, ne psí školce nebo podobném zařízení).
Jinak bych rád ještě doplnil Denisu - cvičák by hlavně mohl zruinovat chrta, protože není stavěný na "cvičákový dril" a je jenom málo cvičáků v republice, kde lidé opravdu rozumí psům a nestaví výcvik na hrubé síle, šikaně a ponižování psa (mluvím o klasickém cvičáku, ne psí školce nebo podobném zařízení).
Pokud smlouva obsahuje slovo ZÁKAZ, nemá pak také obsahovat, co nastane, pokud je zákaz překročen ? A co by pak v takové smlouvě stálo ?
dokola:)
(Azzamina, 29. 12. 2011)Taky mám Deniso někdy pocit, že tady píšeme pořád to stejné dokola. U Terky pořád nechápu proč rozebírá příspěvěk Ley, který vyzněl celkem jasně a nemyslím si, že by se homechecky nějak v zásadě změnily. Velmi důrazně se upozorňuje na nepouštění z vodítka, o rizicích a výchově, ale jak Tereza píše, do hlav se nevidí, takže na to pak upozorňovala Lea, že lidí psa pouští v lese a pak se diví, že chrt loví a neposlouchá. Protože lidí všechno odkývou, ale realita je pak jiná. A díky těmto zkušenostem, kterých přibývalo, se Lucky rozhodla dát zákaz přímo do smlouvy.
Toť celé...i lidé, kteří veřejně přiznávají že chrta pouští navolno i přes všechna svoje přesvědčení o poslušnosti vědí, že jednají proti přesvědčení CHvN a opakovaně se na to upozorňuje (pokud mají psa od ní).Není to prostě nic, z čeho by byla Lucky nadšená, ale tak nějak se to tiše toleruje, protože co...nikdo nehodlá psa trhat z rukou majitelů, všichni jsme rádi, že je pes šťastný, je to na každého svědomí. Tichá tolerance zřejmě podle mě vyplývá i z toho, že to hodně deklarují lidé, kteří se svými psy hodně pracují...kdyby tomu tak nebylo, řešení by probíhalo asi jinak.
Ta druhá skupina a je to většina chrty nepouští, protože buď mají strach z útěku psa a pokud pouští, tak to tady neprobírají a podstupují vysoké riziko neštěstí. Takže bych řekla, že tihle jsou ti vyvrhelové, za které v podstatě Deniso a Věrko nepřímo bojujete, protože těm,díky tomu, že tento zákaz není vysloveně ve smlouvě, se pes nemůže odebrat, pokud by to bylo z tohoto důvodu potřeba (viz.útěk Pandora - nepamatujete si snad tu mega akci?).
Taky se trochu divím paní Věře, že toto tak řeší zrovna ona, která má za domem možnost krásných oplocených výběhů psí školy...
No, i když jsme si tady tak hezky podiskutovali...pokolikáté na tohle téma už:))) příště už bychom mohli vždycky jen kopírovat příspěvky z minulých diskusí...na věci to nic nemění, že zákaz bude ve smlouvě ukotven.
Toť celé...i lidé, kteří veřejně přiznávají že chrta pouští navolno i přes všechna svoje přesvědčení o poslušnosti vědí, že jednají proti přesvědčení CHvN a opakovaně se na to upozorňuje (pokud mají psa od ní).Není to prostě nic, z čeho by byla Lucky nadšená, ale tak nějak se to tiše toleruje, protože co...nikdo nehodlá psa trhat z rukou majitelů, všichni jsme rádi, že je pes šťastný, je to na každého svědomí. Tichá tolerance zřejmě podle mě vyplývá i z toho, že to hodně deklarují lidé, kteří se svými psy hodně pracují...kdyby tomu tak nebylo, řešení by probíhalo asi jinak.
Ta druhá skupina a je to většina chrty nepouští, protože buď mají strach z útěku psa a pokud pouští, tak to tady neprobírají a podstupují vysoké riziko neštěstí. Takže bych řekla, že tihle jsou ti vyvrhelové, za které v podstatě Deniso a Věrko nepřímo bojujete, protože těm,díky tomu, že tento zákaz není vysloveně ve smlouvě, se pes nemůže odebrat, pokud by to bylo z tohoto důvodu potřeba (viz.útěk Pandora - nepamatujete si snad tu mega akci?).
Taky se trochu divím paní Věře, že toto tak řeší zrovna ona, která má za domem možnost krásných oplocených výběhů psí školy...
No, i když jsme si tady tak hezky podiskutovali...pokolikáté na tohle téma už:))) příště už bychom mohli vždycky jen kopírovat příspěvky z minulých diskusí...na věci to nic nemění, že zákaz bude ve smlouvě ukotven.
"vymahatelnost"
(Míla, 29. 12. 2011)Terezko, je tu riziko, že se mohou najít lidi, kteří navzdory smlouvě chrta na volno pustí a on jim uteče, raději ze strachu z "právních následků" budou hledat potichu na vlastní pěst aniž by nás o tom informovali a požádali o pomoc. Čím přísnější pravidla, tím větší tendence "zatloukat"... v tom s Tebou souhlasím.
"Vymahatelnost" smlouvy je složitá věc ... kde není vůle, je problém - máš na to lék?
Problémům je nejlépe předcházet a naše zkušenost je, že pokud člověk opravdu důsledně dodržuje nepříliš složitá "bezpečnostní pravidla" je pravděpodobnost, že chrt uteče nepatrná (skoro bych rád řekl, že nulová). Proč tedy zbytečně riskovat jeho život? Radost z pohybu mu lze dopřát na oploceném pozemku.
Chceme jasným zněním smlouvy podtrhnout, že to, zda může či nemůže chrt (adoptovaný prostřednitvím naší organizace) běhat na volno (na neohrazeném pozemku...atd.) není předmětem diskuze nebo věcí osobního názoru. To, že nemůže, je výsledkem převažující zkušenosti s přirozeným chováním chrtů a důsledkem naší snahy uchránit je generálně před dalším rizikem, když z jednoho díky adopci vyvázli.
Každé pravidlo může mít výjimky, ovšem výjimky se tak jmenují proto, že jsou ojedinělé. Ojedinělé - tedy platící jen v jednotlivých konkrétních případech (Třeba u paní Věry bych se nebál).
Případná existence zdůvodněných výjimek neznamená, že pravidlo neplatí.
Spoléhat na to, že každý kdo má svého pejska rád, se rozhodne stran pouštění/nepouštění správně, není možné.
Pokud majitel svého chrta na vlastní oči neviděl skákat a točit se ve vzduchu jako vrtulník poté, co zahlédl poletující igelitový pytlík ve větru, nebo když nestrávil tři dny a noci pátráním po pejskovi, který mu zmizel za křovím, v hloubi duše nevěří... to mě se přece stát nemůže ... vždyť je to takový ňunínek!
Možná by trochu pomohla větší osvěta - což natočit video? (ale jak, když v tu chvíli má člověk plné ruce chrta...)
P.S.: prosinec 2009 - hmm - tehdy jsme s Lucinkou myslím ještě nikomu nic neříkali :-)
"Vymahatelnost" smlouvy je složitá věc ... kde není vůle, je problém - máš na to lék?
Problémům je nejlépe předcházet a naše zkušenost je, že pokud člověk opravdu důsledně dodržuje nepříliš složitá "bezpečnostní pravidla" je pravděpodobnost, že chrt uteče nepatrná (skoro bych rád řekl, že nulová). Proč tedy zbytečně riskovat jeho život? Radost z pohybu mu lze dopřát na oploceném pozemku.
Chceme jasným zněním smlouvy podtrhnout, že to, zda může či nemůže chrt (adoptovaný prostřednitvím naší organizace) běhat na volno (na neohrazeném pozemku...atd.) není předmětem diskuze nebo věcí osobního názoru. To, že nemůže, je výsledkem převažující zkušenosti s přirozeným chováním chrtů a důsledkem naší snahy uchránit je generálně před dalším rizikem, když z jednoho díky adopci vyvázli.
Každé pravidlo může mít výjimky, ovšem výjimky se tak jmenují proto, že jsou ojedinělé. Ojedinělé - tedy platící jen v jednotlivých konkrétních případech (Třeba u paní Věry bych se nebál).
Případná existence zdůvodněných výjimek neznamená, že pravidlo neplatí.
Spoléhat na to, že každý kdo má svého pejska rád, se rozhodne stran pouštění/nepouštění správně, není možné.
Pokud majitel svého chrta na vlastní oči neviděl skákat a točit se ve vzduchu jako vrtulník poté, co zahlédl poletující igelitový pytlík ve větru, nebo když nestrávil tři dny a noci pátráním po pejskovi, který mu zmizel za křovím, v hloubi duše nevěří... to mě se přece stát nemůže ... vždyť je to takový ňunínek!
Možná by trochu pomohla větší osvěta - což natočit video? (ale jak, když v tu chvíli má člověk plné ruce chrta...)
P.S.: prosinec 2009 - hmm - tehdy jsme s Lucinkou myslím ještě nikomu nic neříkali :-)
...
(Katy, 29. 12. 2011)Dobrý den,
taky jsem do budoucna přemýšlela o adopci chrtíka. A zrovna patřím k těm lidem, kteří se svým psům hodně věnují, a to i výcvikově (hlavně clicker, pozitivní motivace atp). Ale bohužel pokud bude platit pravidlo o nepouštění, tak do adopce nepůjdu. Neříkám, že bych svého potenciálního chrta zvládla naučit přivolání tak, aby reagoval i na odvolání od zvěře, ale ta možnost tu je. A pokud by se to náhodou podařilo...souhlasím s tím, jak tu psal Míla. Proč neudělat nějaký přivolávacíˇ(hmm, spíš odvolávací) test, který by opravňoval k vyjímce ze smlouvy?
Nikdo nechce diskriminovat většinové majitele, ale proč nedat šanci těm pár lidem, kteří si tu práci se svým psem dají?
taky jsem do budoucna přemýšlela o adopci chrtíka. A zrovna patřím k těm lidem, kteří se svým psům hodně věnují, a to i výcvikově (hlavně clicker, pozitivní motivace atp). Ale bohužel pokud bude platit pravidlo o nepouštění, tak do adopce nepůjdu. Neříkám, že bych svého potenciálního chrta zvládla naučit přivolání tak, aby reagoval i na odvolání od zvěře, ale ta možnost tu je. A pokud by se to náhodou podařilo...souhlasím s tím, jak tu psal Míla. Proč neudělat nějaký přivolávacíˇ(hmm, spíš odvolávací) test, který by opravňoval k vyjímce ze smlouvy?
Nikdo nechce diskriminovat většinové majitele, ale proč nedat šanci těm pár lidem, kteří si tu práci se svým psem dají?
nemůžeš dát vědět dřív:)
(Azzamina, 29. 12. 2011)Mílo...nemůžeš dát vědět dřív, že to napíšeš tak jasně, abych se nemusela kostrbatě plácat se svými příspěvky, které chtějí vystihnout to co napíšeš ty, ale navíc to ještě z nich tak nevyzní?:))) díky:)
Tečka
(GAMGABB, 29. 12. 2011)Teď jsem rychle prolítla rozvinutou diskuzi. Nemá cenu asi na vše reagovat, tak jen pár drobností.
Pro Yva , rozhodně chápu a i to píšu že je většina lidí a to nejen majitelů chrtů, které své psy necvičí. Ti jsou spokojeni že je vodí na vodítku, milují je a je to tak dobře. Jen jsem chtěla říct , že pak ti, co chtějí s lurchery, štěňaty , galgy pracovat budou tímto omezeni.
Pro Terez a Petr souhlas se vším co jste psali
K ZOP , s Berry ji jsem schopna složit ted hned, ale nic to nebude vypovídat o tom, jak se bude chovat v terénu, na volno.
Majitelé této organizace mají plné právo si stanovit jakákoliv pravidla, takže je tato diskuze možná docela zbytečná
A poslední věc, o které jsem nikdy nechtěla psát, ale pěkně prosím, nevytrhujte ze života adopťáků jen pohyb navolno, jako věc kterou se člověk může prohřešit. Bohužel jsem byla svědkem , kdy člověk svého adopťáka výchovně nakopnul , kdy bezostyšně přiznal že ho občas seřeže.Tak že sice vyřešíme nebezpečí útěku, ale uvědomte si, že nikdy nevidíte za ony zavřené dveře.
Nevím jak bude věc ve smlouvě koncipovaná, ale pokud bude rozlišováno úmyslně , neúmyslně je to špatně a nebude to řešit nic. Pokud bude zákaz striktní pak malé , opravdu malé procento lidí jako jsem já, Denisa odradí a ten zbyte se rozdělí i tak na velké procento zodpovědných a pár , kterým i ten zákaz nebude bránit at už v naivitě, pokušení, nezodpovědnosti
Přeju všem krásný večer a jsem ráda že mám Berry adoptovanou ještě před nastálou změnou.
Pro Yva , rozhodně chápu a i to píšu že je většina lidí a to nejen majitelů chrtů, které své psy necvičí. Ti jsou spokojeni že je vodí na vodítku, milují je a je to tak dobře. Jen jsem chtěla říct , že pak ti, co chtějí s lurchery, štěňaty , galgy pracovat budou tímto omezeni.
Pro Terez a Petr souhlas se vším co jste psali
K ZOP , s Berry ji jsem schopna složit ted hned, ale nic to nebude vypovídat o tom, jak se bude chovat v terénu, na volno.
Majitelé této organizace mají plné právo si stanovit jakákoliv pravidla, takže je tato diskuze možná docela zbytečná
A poslední věc, o které jsem nikdy nechtěla psát, ale pěkně prosím, nevytrhujte ze života adopťáků jen pohyb navolno, jako věc kterou se člověk může prohřešit. Bohužel jsem byla svědkem , kdy člověk svého adopťáka výchovně nakopnul , kdy bezostyšně přiznal že ho občas seřeže.Tak že sice vyřešíme nebezpečí útěku, ale uvědomte si, že nikdy nevidíte za ony zavřené dveře.
Nevím jak bude věc ve smlouvě koncipovaná, ale pokud bude rozlišováno úmyslně , neúmyslně je to špatně a nebude to řešit nic. Pokud bude zákaz striktní pak malé , opravdu malé procento lidí jako jsem já, Denisa odradí a ten zbyte se rozdělí i tak na velké procento zodpovědných a pár , kterým i ten zákaz nebude bránit at už v naivitě, pokušení, nezodpovědnosti
Přeju všem krásný večer a jsem ráda že mám Berry adoptovanou ještě před nastálou změnou.
pro Katy
(Azzamina, 29. 12. 2011) Pokud byste Katy uvažovala o adopci chrta, bylo by s vámi široce hovořeno o adoptovaných chrtech a ne jednou, ne dvakrát, ale opakovaně by byla zdůrazňována podmínka adopce - nepouštět chrta na neoploceném pozemku. Jak napsal Míla výše, není to předmět diskuse nebo věc osobního názoru, pouze lidé, kteří s touto podmínkou souhlasili, měli možnost adoptovat chrta. Já taky Lucky jednu chvíli lámala, proč ne s galgem běhat "rekreačně" chrtí okruh, dostih...jde jen o proběhnutí...pokud bych svůj názor nepřehodnotila, jednoduše bych galga neměla. Je to široké téma a s každým zájemcem se o tom široce hovoří.
Tato podmínka jen bude takto přímo zakotvena ve smlouvě, ale i když nebyla přesně takto písemně, trvalo se na ní stejně, jakoby tam byla.Pro postup adopcí se v podstatě nic nemění, protože v tomto duchu byli a budou všechny rodinky informovány stejně.
Tato podmínka jen bude takto přímo zakotvena ve smlouvě, ale i když nebyla přesně takto písemně, trvalo se na ní stejně, jakoby tam byla.Pro postup adopcí se v podstatě nic nemění, protože v tomto duchu byli a budou všechny rodinky informovány stejně.
Azzamina
(Míla, 29. 12. 2011)Díky za kompliment - to bude tím, že dělám odstavce 2x Enter :-)
Inu, s Lucinkou to máme v hlavě naprosto jednoduché, složité to je jen vysvětlit :-)
A ano, schylovalo se k tomu sice dlouho, ale akcelerovala to zjištění příčin zaběhnutí Panny (Pandory).
Katy: (a sladkosti na úplateček budou?) ;-))
Inu, s Lucinkou to máme v hlavě naprosto jednoduché, složité to je jen vysvětlit :-)
A ano, schylovalo se k tomu sice dlouho, ale akcelerovala to zjištění příčin zaběhnutí Panny (Pandory).
Katy: (a sladkosti na úplateček budou?) ;-))
dobrý den,taky nesouhlasím se zákazem pouštění,jsem majitelkou dvou psů,kočky a dvou dětí a už dlouho uvažuji o tom co bude až moje fenečka je jí 13 nebude, bohužel to jednou příjde:(a těšila mne představa že si adoptujeme jednou nějakou slečnu,ale tento zákaz je jako bych opravdu nebyla tou novou paničkou ,myslím si že každý kdo chce adoptovat si uvědomuje všechna rizika a že vše chce čas a že když žiji nějakou dobu se svým psem tak ho znám a vím jaký je ,poznám co má rád a naopak z čeho je nervozní takže za nás budoucí milujíci majitelé bych byla ráda informujte,radte,poučte,seznamte s případy kdy se stalo něco špatného aby se to už neopakovalo ,ale nezakazujte.jinak všem kdo děláte tuto krásnou,ale náročnou věc máte můj obdiv a přeji mnoho uspěchu.
Věra
(Azzamina, 29. 12. 2011)Já pořád od Vás čtu příspěvky jak je zákaz problém, jak vás to odradí od další adopce apod., ale ani jednou jste nenastínila, jak by jste tuhle situaci řešila? Jak toto ošetřit ve smlouvě?
Protože právě útěk chrtů je co se týče bezpečnosti to nejdůležitější. Ano, máte pravdu, některé věci se dají preventivně řešit, některé věci nikoli (viz nakopnutí psa).Je toho hodně.
Tak jak to zde prezentujete, tak to vypadá tak, že máme všem říkat, že chrty nepouštět a když se mě zeptají, jaktože Denisa a Věra mohou pouštět, tak jim mám říct, že je musí mít vycvičené jak vy? a jak to poznají? a jak jim mám věřit, že to tak bude?
Nebo se má čekat a doufat, že chrti budou dobře vycvičení a pak si střídat noční hlídky při hledání ztracených chrtů?
PS: Mílo, zkusila jsem enter, ale stejně to nezabírá:)))
Protože právě útěk chrtů je co se týče bezpečnosti to nejdůležitější. Ano, máte pravdu, některé věci se dají preventivně řešit, některé věci nikoli (viz nakopnutí psa).Je toho hodně.
Tak jak to zde prezentujete, tak to vypadá tak, že máme všem říkat, že chrty nepouštět a když se mě zeptají, jaktože Denisa a Věra mohou pouštět, tak jim mám říct, že je musí mít vycvičené jak vy? a jak to poznají? a jak jim mám věřit, že to tak bude?
Nebo se má čekat a doufat, že chrti budou dobře vycvičení a pak si střídat noční hlídky při hledání ztracených chrtů?
PS: Mílo, zkusila jsem enter, ale stejně to nezabírá:)))
pro "nic"...
(Azzamina, 29. 12. 2011) Už při sepisování žádosti o adopci, jste dotazována na to, jestli víte, proč chrta není možno pouštět na neoploceném prostoru...v každém druhém článku zde se o tom píše...opakovaně to říkáme na osobní schůzce, občas vezmeme zájemce do oploceného prostoru, aby viděl jakou rychlostí chrt umí běžet (spousta lidí si tu rychlost ani nedokáže představit, dokud neuvidí)...poučujeme, radíme, hrozíme i minulými případy, přesto viz poslední akce Pandora, kdy byla pouštěna navolno a utekla (letáky až v Německu,informování v podstatě celého severu čech), několik bezesných nocí...prostě se to všechno míjí účinkem. Mám pocit, že je to bohužel vlastnost Čechů, že co nemají zakázáno černé na bílém neberou to vážně...
co je v žadosti jsem takhle hluboce nezkoumala protože to ještě není aktualní,určitě do budoucna bude a tak budem rádi jako rodina za každou informaci popřípadě ukázku a budem se řídít těmito radami,ale pokud po čase soužití se svým psem poznám že je v pohodě a že mi věří a já mohu věřit jemu uznám že můžu psa pustit na procházce ,kterých jako pejskaři podnikáme hodně tak nechci mít pocit zákazu ,jde o to abych si za svého psa pokud to bude možně díky jeho povaze zodovídala sama,máme osvojenou fenku z utulku německý ovčák ,která byla týraná a vychrtlá a všeho se bála dokonce když viděla manžela tak se pomočila,neměla jmeno a dnes je to manželova láska někdy si myslím že ji hladí více než mne:),naprosto pohodový pes venku i doma i vůči ostatním psů,oddaný společník,a rozhodně nepatíme k čechům co nemají na papíře nebeem vážně ,patřím k čechů co milují psy a ve své věku a zkušenostem ví co je zodpovědnost a nepotřebují si dokazovat že dokáží nemožné ,proto znovu píši že záleží na povaze psa a tu poznáme jako majitelé po čase dokonale jen my .
diskuze
(Míla, 29. 12. 2011)Proč vlastně diskuze že? stejně "si můžeme se smlouvou udělat co chcem" - no - jak doufám tušíte, chceme svá rozhodnutí dělat v nejlepším zájmu chrtů.
Cítím tu obavu, aby se adopce chrtů nezařala podobat adopci dětí (vím, že to není totéž), velmi složitá pravidla znemožňující i velmi slušným lidem získat miminko, kterému mezi tím ubíhá nejcennější čas v kojeneckém ústavu... a přitom kdejaký hejhula si dětí pořídí ...
Chápu zde obě strany - jedna hledá náhradu za pohled do neexistující křišťálové koule a ta druhá přece najisto ví, že právě v jejich případě je celá ta šílená procedura zbytečná.
Věřím, že až tak složité jako s adopcí dětí to s našimi "pravidly" není :-)
Protože jsme hodně ovlivněni tím, co sami vidíme a zjišťujeme (jaksi zevnitř) je velmi cenná zpětná vazba (jaksi zvenčí). Zajímal by mě osobně názor "mlčící většiny" (tak už to v internetových diskuzích bývá - většina mlčky čte - to jsou ti úžasní, kteří pak jednoho dne pošlou zprávu "už přes rok sleduji Váš web, mám zájem o..."). Díval jsem se schválně do statistik a vidím, že tento článek četlo dosud 220 unikátních osob :-)
Na druhou stranu chápu, že by pak rolovoací lišta dosáhla výšky několika metrů a my bychom to nedokázali ani celé přečíst, natož reagovat.
_________________________
Jak píše paní Věra, nevidíme, co se někde děje "za zavřenými dveřmi" ... no vědět to, bylo by to myslím docela rychlé i s naším pomalým autem... a zase by se dalo namítat, vždyť to je narušování soukromí, chtít vědět, jestli kopu do svého psa nebo ne...
Přemýšlím .. je z toho jiná cesta než se snažit šířit dobrými příklady jaké to je, když člověk psa považuje opravdu za nejlepšího přítele? Ukazovat, jak moc lze mít to nosaté stvoření rád? Vy všichni to ukazujete tím, jak píšete, jak horujete pro to či ono, přece kdyby Vám na nich nezáleželo, proč tolik slov? Mávli byste rukou a řekli byste si "tolik povyku pro psa???". Těch 220 lidí to tu čte a vidí, že v téhle společnosti jsou pejskové opečováváni a hýčkáni, máme o ně starost a záleží nám na nich. A pak se mohou rozhodnout, zda jim mezi námi bude dobře a nabídnou některému svůj domov, nebo zda by si mezi takovými psomily připadali divně. Doufám, že pokud člověku stojí za to sám sebe omezit a ustoupit ze svých představ v zájmu čtyřnohého kamaráda, něco mu obětovat, bude mu stydno do něj kopnout.
Nemáme křišťálovou kouli :-(
Cítím tu obavu, aby se adopce chrtů nezařala podobat adopci dětí (vím, že to není totéž), velmi složitá pravidla znemožňující i velmi slušným lidem získat miminko, kterému mezi tím ubíhá nejcennější čas v kojeneckém ústavu... a přitom kdejaký hejhula si dětí pořídí ...
Chápu zde obě strany - jedna hledá náhradu za pohled do neexistující křišťálové koule a ta druhá přece najisto ví, že právě v jejich případě je celá ta šílená procedura zbytečná.
Věřím, že až tak složité jako s adopcí dětí to s našimi "pravidly" není :-)
Protože jsme hodně ovlivněni tím, co sami vidíme a zjišťujeme (jaksi zevnitř) je velmi cenná zpětná vazba (jaksi zvenčí). Zajímal by mě osobně názor "mlčící většiny" (tak už to v internetových diskuzích bývá - většina mlčky čte - to jsou ti úžasní, kteří pak jednoho dne pošlou zprávu "už přes rok sleduji Váš web, mám zájem o..."). Díval jsem se schválně do statistik a vidím, že tento článek četlo dosud 220 unikátních osob :-)
Na druhou stranu chápu, že by pak rolovoací lišta dosáhla výšky několika metrů a my bychom to nedokázali ani celé přečíst, natož reagovat.
_________________________
Jak píše paní Věra, nevidíme, co se někde děje "za zavřenými dveřmi" ... no vědět to, bylo by to myslím docela rychlé i s naším pomalým autem... a zase by se dalo namítat, vždyť to je narušování soukromí, chtít vědět, jestli kopu do svého psa nebo ne...
Přemýšlím .. je z toho jiná cesta než se snažit šířit dobrými příklady jaké to je, když člověk psa považuje opravdu za nejlepšího přítele? Ukazovat, jak moc lze mít to nosaté stvoření rád? Vy všichni to ukazujete tím, jak píšete, jak horujete pro to či ono, přece kdyby Vám na nich nezáleželo, proč tolik slov? Mávli byste rukou a řekli byste si "tolik povyku pro psa???". Těch 220 lidí to tu čte a vidí, že v téhle společnosti jsou pejskové opečováváni a hýčkáni, máme o ně starost a záleží nám na nich. A pak se mohou rozhodnout, zda jim mezi námi bude dobře a nabídnou některému svůj domov, nebo zda by si mezi takovými psomily připadali divně. Doufám, že pokud člověku stojí za to sám sebe omezit a ustoupit ze svých představ v zájmu čtyřnohého kamaráda, něco mu obětovat, bude mu stydno do něj kopnout.
Nemáme křišťálovou kouli :-(
GAMGABB
(nic, 29. 12. 2011)pro Azzamina
pořád od Vás čtu příspěvky jak je zákaz problém, jak vás to odradí od další adopce apod., ale ani jednou jste nenastínila, jak by jste tuhle situaci řešila? Jak toto ošetřit ve smlouvě?
Přečtěte si prosím moje příspěvky ještě jednou. Několikrát tam píšu , že to co bude ve smlouvě je jednoznačně věcí CHVN a že pro většinu lidí to nebude problém.Píšu i to, že chápu že většina lidí nemá ambice dělat se psy to co já, chce jim pouze dát lepší podmínky pro život a od toho vlastně adopce je.
Proč bych měla psát co bych já dala do smlouvy ?? Já nejsem majitelem této organizace, plně respektuju když to tam bude, ale osobně pro mě to bude problém z pohledu mého života se psy, ale to je moje věc.
To ostatní co bylo psáno je spíš obecná diskuze o chování a výchově , než o vlastním zákazu.
pořád od Vás čtu příspěvky jak je zákaz problém, jak vás to odradí od další adopce apod., ale ani jednou jste nenastínila, jak by jste tuhle situaci řešila? Jak toto ošetřit ve smlouvě?
Přečtěte si prosím moje příspěvky ještě jednou. Několikrát tam píšu , že to co bude ve smlouvě je jednoznačně věcí CHVN a že pro většinu lidí to nebude problém.Píšu i to, že chápu že většina lidí nemá ambice dělat se psy to co já, chce jim pouze dát lepší podmínky pro život a od toho vlastně adopce je.
Proč bych měla psát co bych já dala do smlouvy ?? Já nejsem majitelem této organizace, plně respektuju když to tam bude, ale osobně pro mě to bude problém z pohledu mého života se psy, ale to je moje věc.
To ostatní co bylo psáno je spíš obecná diskuze o chování a výchově , než o vlastním zákazu.
Tak aby se ozval ještě někdo další z těch 220 tichých čtenářů:-) Podle mého názoru se zde trochu hledají složitosti tam, kde nic moc složitého nevidím. Zákaz chápu jako vyjádření něčeho, co je z odůvodněných příčin nevhodné dělat. Pokud to někdo bude dělat aniž by způsobil problém, pravděpodobně nebude nutný "trest". Pokud tímto chováním problém způsobí (sobě, okolí...), bude muset počítat s následky.
Jsem pro zavedení "zákazu pouštění na volno v neoploceném prostoru" s rizikem, že kdo podmínku poruší, může o pejska přijít. Ti opravdu zkušení co s pejsky pracují se dostanou do sekce "porušovací bez následků". A pejska prostě pustí jen ten, kdo si bude věřit natolik, že na svůj výcvik vsadí svého psa.
Já to nebudu:-))))))
Nicméně nechtěla bych to všechno pak vyhodnocovat v reálu. Kdo pozná, že pes nebyl puštěný na volno, ale že něco selhalo? Že se mi protáhla pod plotem, praskl nějaký popruh nebo se prostě otočím v nevhodnou dobu a na chvíli ztratím pozornost? V tomto případě polezu po čtyřech aby mi CHvN pomohli pejska najít ale nebrali mi ho....
Ideálně bych viděla apelovat na nás všechny, abychom v rámci možností se svými pejsky cvičili alespoň trochu ovladatelnost a vymýšleli přijatelné způsoby, jak jim zajistit dostatek pohybu a radosti ze života...
Jsem pro zavedení "zákazu pouštění na volno v neoploceném prostoru" s rizikem, že kdo podmínku poruší, může o pejska přijít. Ti opravdu zkušení co s pejsky pracují se dostanou do sekce "porušovací bez následků". A pejska prostě pustí jen ten, kdo si bude věřit natolik, že na svůj výcvik vsadí svého psa.
Já to nebudu:-))))))
Nicméně nechtěla bych to všechno pak vyhodnocovat v reálu. Kdo pozná, že pes nebyl puštěný na volno, ale že něco selhalo? Že se mi protáhla pod plotem, praskl nějaký popruh nebo se prostě otočím v nevhodnou dobu a na chvíli ztratím pozornost? V tomto případě polezu po čtyřech aby mi CHvN pomohli pejska najít ale nebrali mi ho....
Ideálně bych viděla apelovat na nás všechny, abychom v rámci možností se svými pejsky cvičili alespoň trochu ovladatelnost a vymýšleli přijatelné způsoby, jak jim zajistit dostatek pohybu a radosti ze života...
Věruško, věř mi, vůbec nejsem spokojená s tím, že mám chrta na vodítku, jak píšeš, dokonce se v rámci svých možností snažím s holkama chrtíma pracovat, i když ne tak sofistikovaně jako Ty, můj "výcvik" spočívá v upevňování našich stereotypů, ve kterých se jim snažím nedělat binec, aby našemu soužití "rozuměly" a znaly své mantinely. To vodítko ( postroj, obojek )je pro mě spíše znepokojující, pokud si pomyslím, že do konce našeho společného života jinou možnost nemáme. Přesto nemám touhu to "vyzkoušet", rozhodla jsem se tak ve chvíli, kdy padlo konečné rozhodnutí chrtidlo adoptovat..mě stačí, co vidím, když Benitka s Jessie zpozorují zajíce, srny a v našem případě je to denně, chodíme v polích..to, co popisuje Míla, ta vrtule, to znám důvěrně:))..a Jessieny výpady jsou takové, že pokaždé nechápu, kde se v ní bere ta síla. Cvičit Jessie je reálné, pracuje ráda, u Benitky to ale není téměř možné, ať si říká kdo chce co chce..drží se od lidí dál a jiné to nebude. Monči, víš, píšeš, že jsme si pěkně podiskutovali a že příště stačí příspěvky zkopírovat, trošku to vyznívá, jako že je úplně jedno, co si myslíme a co píšeme, na co se ptáme. Co člověk, to jiná zkušenost, jiné porozumění problému, myslím, že to zaslouží debatu i trpělivost ( klobouk dolů před Milouškem )..co vlastně jsme ? Zdá se, že majitelem chrta ani ne..znovu bych chtěla říct, že ve slově zákaz cítím ještě další obsah, postih za porušení zákazu a na ten jsem se ptala . Jak bude ve smlouvě specifikován..? Moc oceňuji práci Chrtůvnouzi, ale je tady i druhá strana, vím, že zažíváte mnoho svízelí, ale s nimi se musí počítat při úspěchu vaší práce, který je vyčíslitelný počtem přivezených zachráněných chrtů, ale je tady taky práce rodinek s pejskem, který přijel ve stavu, se kterým, ač "počítáš", stejně vlastně nepočítáš..nesouhlasím s tím, že minulost psa v dané chvíli už nehraje roli. Jistě, že pes žije přítomností, ale okolnosti, v nichž žil, velmi mírně řečeno, jej formovaly. Často neblaze. Proto také ta debata,snad třeba pro ten pocit, že i za námi je kousek práce..
slovo "zákaz"
(Míla, 29. 12. 2011)Čtu to znovu (místo abych pracoval) a musím poopravit svůj pocit z celé diskuze - ne složitost ale to direktivní slovo ZÁKAZ vyvolává nevoli.
Přitom ve smlouvě jsou i jiné zákazy (greyhound se nesmí účastnit závodů, majitel nesmí převést psa bez souhlasu na jinou osobu) a příkazy (musí být vykastrovaný, musíme být ihned informováni o ztrátě) a to dosud nikomu zvlášť nevadilo... Slova jako "doporučujeme" (nepouštět na volno) by ve smlouvě vlastně neměla ani co dělat - jsou zbytečná ... smlouva je právní dokument, upravuje práva a povinnosti smluvních stran, není vyprávěním o tom, co by bylo fajn dělat či nedělat.
Kdybychom se bavili o rádiu nebo žehličce, ba i kdybychom se bavili o člověku, nebyla by speciální smlouva z mého pohledu ani moc potřeba - všechno by bylo zřejmé buď z obecné zvyklosti nebo ze zákona. Ale předmětem smlouvy (to zní skutečně děsně ... předmět smlouvy - vždyť to je ten náš nosan!) je zde psí plemeno se specifickými vlastnostmi (a to i fyziologickými, ne jen povahovými) v mnohém odlišný od svých psích kolegů. Nemáme zde tradiční zkušenost, která by vytvářela obecné povědomí o tom, jaký chrt vlastně je. (Stále je spousta lidí, kteří jsou přesvědčeni, že to je ten pes, co pořád běhá a nevejde se do garsonky). Snažíme se vysvětlovat, že jsou trochu "jiní" a jedineční. Ale stále se setkáváme s tím, že tomu prostě někdo nevěří (naposledy právě bývalý majitel Panny) a řídí se "vlastním rozumem".
O kousek výše píše paní, že člověk, který má svého pejska rád a žije s ním každý den v úzkém kontaktu, pozná nejlépe jeho povahu. Jistě, každý z těch chrtů je originál, každý je jiný. Ano, možná je i jeden, dva, kteří se za králíkem nerozběhnou, k tomu ještě dva, tři, čtyři, které to jejich páníčci odnaučili, a pak ti všichni ostatní, kteří mají (mmj.) jednu společnou vlastnost - co se hýbe je obrovsky zajímá. Jsou takoví - to je jejich specializace - vyhledávají kořist zrakem (jako žába třeba). Nepoznají na dálku, zda se to dá jíst, ale hýbe se to a tak to chci!
Doma se naučí, že kočička, která se hýbe není papání ale kamarád (někdo dřív, nekdo později) - ale venku? Už jsme to psali stokrát.... nebudu to zas rozmělňovat.
Ano, žijete-li se svým chrtem, poznáte jeho povahu, naučíte se rozumět všemu, co Vám říká. A pak patrně i pochopíte, že máme pravdu a ten prvotní "vnější" zákaz se stane vaším "vnitřním" přesvědčením. Nebo budete patřit k těm několika, kteří dokáží překonat jeho geneticky zakódovanou touhu.
A do té doby, snad bude lepší, když nám prostě budete věřit a nebudete zákaz brát jako svévolné omezování Vašich práv ale jako ten nejlepší způsob, jak se vyvarovat neštěstí. Neštěstí hrozícího Vašemu kamarádovi a tedy i Vám (zeptejte se těch, kterým pejsek utekl, jaký strach prožívali, když byl "někde v mrazu venku"...).
Přitom ve smlouvě jsou i jiné zákazy (greyhound se nesmí účastnit závodů, majitel nesmí převést psa bez souhlasu na jinou osobu) a příkazy (musí být vykastrovaný, musíme být ihned informováni o ztrátě) a to dosud nikomu zvlášť nevadilo... Slova jako "doporučujeme" (nepouštět na volno) by ve smlouvě vlastně neměla ani co dělat - jsou zbytečná ... smlouva je právní dokument, upravuje práva a povinnosti smluvních stran, není vyprávěním o tom, co by bylo fajn dělat či nedělat.
Kdybychom se bavili o rádiu nebo žehličce, ba i kdybychom se bavili o člověku, nebyla by speciální smlouva z mého pohledu ani moc potřeba - všechno by bylo zřejmé buď z obecné zvyklosti nebo ze zákona. Ale předmětem smlouvy (to zní skutečně děsně ... předmět smlouvy - vždyť to je ten náš nosan!) je zde psí plemeno se specifickými vlastnostmi (a to i fyziologickými, ne jen povahovými) v mnohém odlišný od svých psích kolegů. Nemáme zde tradiční zkušenost, která by vytvářela obecné povědomí o tom, jaký chrt vlastně je. (Stále je spousta lidí, kteří jsou přesvědčeni, že to je ten pes, co pořád běhá a nevejde se do garsonky). Snažíme se vysvětlovat, že jsou trochu "jiní" a jedineční. Ale stále se setkáváme s tím, že tomu prostě někdo nevěří (naposledy právě bývalý majitel Panny) a řídí se "vlastním rozumem".
O kousek výše píše paní, že člověk, který má svého pejska rád a žije s ním každý den v úzkém kontaktu, pozná nejlépe jeho povahu. Jistě, každý z těch chrtů je originál, každý je jiný. Ano, možná je i jeden, dva, kteří se za králíkem nerozběhnou, k tomu ještě dva, tři, čtyři, které to jejich páníčci odnaučili, a pak ti všichni ostatní, kteří mají (mmj.) jednu společnou vlastnost - co se hýbe je obrovsky zajímá. Jsou takoví - to je jejich specializace - vyhledávají kořist zrakem (jako žába třeba). Nepoznají na dálku, zda se to dá jíst, ale hýbe se to a tak to chci!
Doma se naučí, že kočička, která se hýbe není papání ale kamarád (někdo dřív, nekdo později) - ale venku? Už jsme to psali stokrát.... nebudu to zas rozmělňovat.
Ano, žijete-li se svým chrtem, poznáte jeho povahu, naučíte se rozumět všemu, co Vám říká. A pak patrně i pochopíte, že máme pravdu a ten prvotní "vnější" zákaz se stane vaším "vnitřním" přesvědčením. Nebo budete patřit k těm několika, kteří dokáží překonat jeho geneticky zakódovanou touhu.
A do té doby, snad bude lepší, když nám prostě budete věřit a nebudete zákaz brát jako svévolné omezování Vašich práv ale jako ten nejlepší způsob, jak se vyvarovat neštěstí. Neštěstí hrozícího Vašemu kamarádovi a tedy i Vám (zeptejte se těch, kterým pejsek utekl, jaký strach prožívali, když byl "někde v mrazu venku"...).
No, Mílo, má pomoc - inu, nestydím se za ni :-) Chytat se toho už nehodlám.
Nazývat pouštěním - záměrným ohrožením života u každého jedince, tak s tím nemohu souhlasit. Vysvětlovala jsem výše. Horší mi přijde opravdu to, že někteří své pesany nevychovávají a polidčtují. To pak vede k ohrožení všech kolem v budoucnu. To bych zde mohla uvést více případů než útěků chrta.
ALE doporučení, která dáváte jsou DOBRÁ a rozhodně vycházejí z dalších x/y zkušeností a jsou POTŘEBNÁ. Velký problém bude zakotvit právně tento zákaz do smlouvy. Jelikož jediný kdo zodpovídá za svého psa převzetím, je jeho majitel. Ani lék a ani křišťálovou kouli nemám také.
Předpokládám, že všichni máme své psy rádi a rodzhodujeme se rozumem - zda svého psa znám a zda je ovladatelný. Bez problémového chování na vodítku i bez něj. Totiž to, že je pes na vodítku také neznamená, že je vychovaný-dobře ovladatelný..
S ostatním bych se zase jen opakovala a už možná opakuji..
Chápu to jako definitivní rozhodnutí o nové smlouvě. Ano, máte na to právo. Výsledek se ukáže zase časem.
Krásný večer všem :-)
Nazývat pouštěním - záměrným ohrožením života u každého jedince, tak s tím nemohu souhlasit. Vysvětlovala jsem výše. Horší mi přijde opravdu to, že někteří své pesany nevychovávají a polidčtují. To pak vede k ohrožení všech kolem v budoucnu. To bych zde mohla uvést více případů než útěků chrta.
ALE doporučení, která dáváte jsou DOBRÁ a rozhodně vycházejí z dalších x/y zkušeností a jsou POTŘEBNÁ. Velký problém bude zakotvit právně tento zákaz do smlouvy. Jelikož jediný kdo zodpovídá za svého psa převzetím, je jeho majitel. Ani lék a ani křišťálovou kouli nemám také.
Předpokládám, že všichni máme své psy rádi a rodzhodujeme se rozumem - zda svého psa znám a zda je ovladatelný. Bez problémového chování na vodítku i bez něj. Totiž to, že je pes na vodítku také neznamená, že je vychovaný-dobře ovladatelný..
S ostatním bych se zase jen opakovala a už možná opakuji..
Chápu to jako definitivní rozhodnutí o nové smlouvě. Ano, máte na to právo. Výsledek se ukáže zase časem.
Krásný večer všem :-)
Mílo,
já jsem též jeden ze čtenářů této diskuze. Nevyjadřuji se ze dvou důvodů :
1) Mám pocit, že tohle není prostor pro diskuzi, je to jasně oznámená záležitost, bez otazníků.
2) Nechtěla jsem s tím ještě jít do světa, ale mám v readopci již zmíněnou Pannu - Pandoru. Nejen že za sebou máme s Mílou, Hankou a Andrejkou těžký předvánoční týden, kdy Panna byla nevědomostí maminky majitele puštěna u železniční trati, za kterou se nacházel les plný srnek a zajíců. Kdo může pustit Galga v tomto prostředí na volno?! Ehm... Můj názor a zážitky ze severu jsou známy na Facebooku a nebudu to opakovat...
S Pannenkou jsme uprostřed druhého náročného týdne.
A jak už jsem napsala na FB:
" Vím, že je to teprve pár dní a tohle není žádný ukvapený závěr.. Vím, že příběh a ztráta Pannenky je pro všechny uzavřená kapitola s dobrým koncem, ale pro nás je tento cíl stále v nedohlednu.. Pannenka je sice doma hodňoučká, ale tímto stylem - celý den i noc je schovaná u Dhula na pelíšku, v podstatě vyleze jen, když má potřebu udělat loužičku po bytě a nebo vyndavám pytel s granulemi.. Pamlsky - nezná, hračky - nezná, základní povely - nezná.. Venku by nejradši nebyla, všechno - lidi, děti, zvířata, auta, tma - všechno je důvod utéct domů.. Pokud se trošku vzdálíme od baráku, zapře se, s vyděšeným výrazem stojí a hne s ní zase jen útěk domů.. Připadám mi, jako by přijela ze Španělska a ne z rodiny :-( "
Nevím, co má holčička za sebou a její kamenná tvář mi to nepoví.
Chystám se udělat o Pannence blog, ale až bude více času a budu ho moct zakončit Happy Endem :-)
Co se týče pouštění z vodítka, náš starší Galgo Dhul perfektně zvládá nespočet povelů - baví ho to, miluje to :-) Má okamžité přivolání s předsednutím ( Neposlechl jen jednou, když potkal v Herolticích Mésu, že Petře :-D ).. ALE před barákem jedna rychlostní silnice, za barákem les plný zajíců, za ním D1 a po odepnutí z karabiny jsou jeho starty naprosto neovladatelné.. Nejsem blázen, abych ho pustila.. A jak jsme to vyřešili? Chodíme potají na fotbalové OPLOCENÉ hřiště, kde se Dhul může vyřádit.. Člověk je tvor tvárný a s tímto " zákazem " si dokáže poradit ;-)
Tereza G.
já jsem též jeden ze čtenářů této diskuze. Nevyjadřuji se ze dvou důvodů :
1) Mám pocit, že tohle není prostor pro diskuzi, je to jasně oznámená záležitost, bez otazníků.
2) Nechtěla jsem s tím ještě jít do světa, ale mám v readopci již zmíněnou Pannu - Pandoru. Nejen že za sebou máme s Mílou, Hankou a Andrejkou těžký předvánoční týden, kdy Panna byla nevědomostí maminky majitele puštěna u železniční trati, za kterou se nacházel les plný srnek a zajíců. Kdo může pustit Galga v tomto prostředí na volno?! Ehm... Můj názor a zážitky ze severu jsou známy na Facebooku a nebudu to opakovat...
S Pannenkou jsme uprostřed druhého náročného týdne.
A jak už jsem napsala na FB:
" Vím, že je to teprve pár dní a tohle není žádný ukvapený závěr.. Vím, že příběh a ztráta Pannenky je pro všechny uzavřená kapitola s dobrým koncem, ale pro nás je tento cíl stále v nedohlednu.. Pannenka je sice doma hodňoučká, ale tímto stylem - celý den i noc je schovaná u Dhula na pelíšku, v podstatě vyleze jen, když má potřebu udělat loužičku po bytě a nebo vyndavám pytel s granulemi.. Pamlsky - nezná, hračky - nezná, základní povely - nezná.. Venku by nejradši nebyla, všechno - lidi, děti, zvířata, auta, tma - všechno je důvod utéct domů.. Pokud se trošku vzdálíme od baráku, zapře se, s vyděšeným výrazem stojí a hne s ní zase jen útěk domů.. Připadám mi, jako by přijela ze Španělska a ne z rodiny :-( "
Nevím, co má holčička za sebou a její kamenná tvář mi to nepoví.
Chystám se udělat o Pannence blog, ale až bude více času a budu ho moct zakončit Happy Endem :-)
Co se týče pouštění z vodítka, náš starší Galgo Dhul perfektně zvládá nespočet povelů - baví ho to, miluje to :-) Má okamžité přivolání s předsednutím ( Neposlechl jen jednou, když potkal v Herolticích Mésu, že Petře :-D ).. ALE před barákem jedna rychlostní silnice, za barákem les plný zajíců, za ním D1 a po odepnutí z karabiny jsou jeho starty naprosto neovladatelné.. Nejsem blázen, abych ho pustila.. A jak jsme to vyřešili? Chodíme potají na fotbalové OPLOCENÉ hřiště, kde se Dhul může vyřádit.. Člověk je tvor tvárný a s tímto " zákazem " si dokáže poradit ;-)
Tereza G.
Ještě přispěji jednou zkušeností - ne vlastní:
Při venčení potkávám kluka, který má Whipettku, když jsem ho poprvé potkala s Dhulem, řekl mi: " Jee, my jsme měli také Greye, ale přejel nám ho na D1 kamion.. " Překvapeně ze mě vypadlo, proč ho neměli na vodítku.. Prý " Táta řekl, že ho nemusíme vodit na vodítku ".. Měli ho 3 měsíce.. Je třeba to více komentovat?
Tereza
Při venčení potkávám kluka, který má Whipettku, když jsem ho poprvé potkala s Dhulem, řekl mi: " Jee, my jsme měli také Greye, ale přejel nám ho na D1 kamion.. " Překvapeně ze mě vypadlo, proč ho neměli na vodítku.. Prý " Táta řekl, že ho nemusíme vodit na vodítku ".. Měli ho 3 měsíce.. Je třeba to více komentovat?
Tereza
Azzamíno, nějak si nejsem uplně jistá, jak že bojuji za ty vyvrhele, kteří psa nezodpovědně pustí, aniž by ho předtím cvičili? Omlouvám se, ale to mi uniklo :o) Tímto příspěvkem jste mi jen dokázala, že už nemá cenu tu dále cokoliv psát, když se reaguje jen na věc, co se hodí a ne na celý obsah příspěvku, jako že za tím stojí deno denní práce a znalost svého psa. Takže stojím si za svými příspěvky, ale dále už tady nebudu pořád dokola obhajovat to, za čím si stojím, protože to někteří ani číst nechtějí. Myslela jsem, že diskutovat se může i rozumně. No, takže na konec za mně ten zákaz není dle mého úplně šťastný, ale je to věc Chrtů v Nouzi, nicméně mně to dává jasnou volbu, že bohužel další chrtík být nemůže. Nedodržela bych to a chtěla bych se svým psem pracovat, jako budu nadále denodenně pracovat se Svippem ;o) Takže hezký večer a nepolidšťujte chrty a uvědomte si, že jsou to "jen" psi.
Prosba před závěrem a můj závěr
(Míla, 29. 12. 2011)Nejprve, abych vyslovil i to, co nerad říkám:
Celá takto dlouhá diskuze (a nejen tato zde) je do značné míry způsobená tím, že někteří z těch páníčků, kteří mají své pejsky "zvládnuté" i v oněch rizikových situacích, o svých úspěších mluví nahlas.
Běžný čtenář pak vidí na vlastní oči, že někdo popírá tvrzení, která se snažíme všem vštěpovat jako dosud nepsaný "zákon".
Ano, máte se skutečně čím chlubit, velmi si vážím každého, kdo dokáže se svými chrty tak dobře pracovat, že má jistotu jejich návratu na zavolání za všech okolností!
Pejskové, s nimiž žiji to neumí, nemáme šanci je to naučit. A proto pro nás platí totéž co říkáme ostatním. NEPOUŠTĚT NAVOLNO.
Ale PROSÍM, nemluvte o svých úspěších tak často. Vězte, že jste nechtěnou inspirací pro ty, kteří nemohou věnovat systematickému "výcviku" svých chrtů tolik energie a umu jako Vy a ani si třeba neuvědomují, kolik energie a umu to vyžaduje.
O něco výše to zaznělo - tato diskuze je v principu možná i docela škodlivá. Ne svým obsahem (po podrobném pročtení pozorný čtenář pochopí, jaké jsou okolnosti a nuance celého problému) ale vůbec svojí existencí.
Celé to začalo příspěvkem paní Věry, pak se přidala se svou osobní zkušeností paní Denisa - a pak už bylo třeba uvést věci na pravou míru, aby to z těch několika komentářů nevypadalo, že vlastně "je možné pouštět chrty navolno" (ano, v těchto konkrétních případech nejpíš ano, ale v těch bezpočtu ostatních NE) ... a už se to rozběhlo ... Lucinka to vysvětlila a zase diskuze plynula dál ...
Když člověk čte letmo tolik různých příspevků, všimne si jen toho, že "tady někdo diskutuje jesli pouštět psy na volno nebo ne... aha, když se o tom diskutuje, tak to asi bude něco, co není zcela jasné ... a oni mi to ještě chtějí snad zakazovat? No toto..." - rozumíte mé obavě?
Prosím nemějte mi to prosím za zlé - vnímám to jednoduše jako sice dobře míněné, ale v důsledku (s prominutím) "nevýchovné poselství" všem, kdo ve stínu duše pochybují o našich slovech. (Já vím, nezapomínáte zdůraznit, že právě Vaši pejci mohou, protože ... ale opravdu věříte, že si to takto každý vyloží a přizná si, že on by si to troufnout neměl?)
_________
Yvonka se správně ptá - když "zákaz", jaký tedy "postih" a paní Jana S. na to bezděky odpověděla.
Není naším cílem někoho "trestat" - to snad chápete (zejména znáte-li nás už nějaký pátek). Číhat, až někdo poruší smlouvu a nejlépe, je-li za to porušení ujednaná "pokuta", inkasovat ji a vylepšit tak skóre našeho účtu. Nevím o jediném případu, kdy bychom se takto zachovali.
Nebylo to nutné - naším cílem je totiž tam, kde je zdraví či život psa svévolně ohrožován, zjednat nápravu. Buď ve stávající rodině, nebo v nové. Zatím se to vždycky podařilo bez zbytečného hudrování.
Sankce jsou ve smlouvě proto, abychom měli i právní páku na zvláště otrlé nezbedníky.
Díky, že někdo takový dosud naším sítem nepropadl :-) Určitě se to někdy stane, nikdo není neomylný, a selže-li diplomacie, budeme za další osud pejska bojovat.
Terezka píše, že za svého psa je zodpovědný jen jeho majitel. No, kdyby pes byla věc, tak snad ano. Proč by nás pak mělo zajímat, co se s pejskem stane, když už bylo jednou převedeno jeho "vlastnictví" na jinou osobu? Proč bychom si vyhrazovali "předkupní právo" a požadovali vůbec nějaké průběžné informace o tom, jak se pejskovi daří? A co když má nějaké zdravotní problémy? Měli bychom říci - neotravujte nás s tím, je to Váš pes, nás to nezajímá? Naše možnosti jsou omezené většina kapacity se vyčerpává na to, aby ti chrti, kteří zázemí své nové rodiny dosud nemají, dostali svou šanci. Ale řešíme i problémy, které se stanou ve stávajících rodinkách a přesahují Vaše možnosti. Snažíme se být Vám oporou radou i skutky.
Připadali bychom si jaksi nepatřičně, kdyby naše odpovědnost končila předáním pejska do adopce. A ani Vám by se to nejspíš nelíbilo. Proto to celé takhle funguje, že nám ti "psi" nejsou lhostejní. Máme radost, když se jim daří s Vámi dobře, a trápíme se, když ne. Přemýšlíme, jak nejlépe "zařídit", aby se měli jen a jen dobře. Učíme se... spolu s Vámi.
Výsledkem posledních zkušeností je v článku formulované rozhodnutí zakotvit "zákaz pouštění navolno" ve smlouvě. Přesnou formulaci musíme teprve vyprecizovat, budeme se ve spolupráci s naším právníkem opět snažit, aby byla jednoznačná.
To zda a jakým způsobem bude možné řešit "výjimky" - tedy v jednotlivých konkrétních případech vypustit uvedený "zákaz" ze smlouvy nebo jej zrušit dodatkem ke smlouvě, bude patrně předmětem další úvahy.
Pokud se stane, že se naše rozhodnutí ukáže jako kontraproduktivní a najdeme efektivnější řešení, nic nebrání smlouvu zase upravit - tak jako tak se jistě bude stále průběžně vyvíjet :-)
Míla
P.S.: předpokládám, že Lucinka k tomu napíše svou "závěrečnou řeč" lépe než já :-)
Celá takto dlouhá diskuze (a nejen tato zde) je do značné míry způsobená tím, že někteří z těch páníčků, kteří mají své pejsky "zvládnuté" i v oněch rizikových situacích, o svých úspěších mluví nahlas.
Běžný čtenář pak vidí na vlastní oči, že někdo popírá tvrzení, která se snažíme všem vštěpovat jako dosud nepsaný "zákon".
Ano, máte se skutečně čím chlubit, velmi si vážím každého, kdo dokáže se svými chrty tak dobře pracovat, že má jistotu jejich návratu na zavolání za všech okolností!
Pejskové, s nimiž žiji to neumí, nemáme šanci je to naučit. A proto pro nás platí totéž co říkáme ostatním. NEPOUŠTĚT NAVOLNO.
Ale PROSÍM, nemluvte o svých úspěších tak často. Vězte, že jste nechtěnou inspirací pro ty, kteří nemohou věnovat systematickému "výcviku" svých chrtů tolik energie a umu jako Vy a ani si třeba neuvědomují, kolik energie a umu to vyžaduje.
O něco výše to zaznělo - tato diskuze je v principu možná i docela škodlivá. Ne svým obsahem (po podrobném pročtení pozorný čtenář pochopí, jaké jsou okolnosti a nuance celého problému) ale vůbec svojí existencí.
Celé to začalo příspěvkem paní Věry, pak se přidala se svou osobní zkušeností paní Denisa - a pak už bylo třeba uvést věci na pravou míru, aby to z těch několika komentářů nevypadalo, že vlastně "je možné pouštět chrty navolno" (ano, v těchto konkrétních případech nejpíš ano, ale v těch bezpočtu ostatních NE) ... a už se to rozběhlo ... Lucinka to vysvětlila a zase diskuze plynula dál ...
Když člověk čte letmo tolik různých příspevků, všimne si jen toho, že "tady někdo diskutuje jesli pouštět psy na volno nebo ne... aha, když se o tom diskutuje, tak to asi bude něco, co není zcela jasné ... a oni mi to ještě chtějí snad zakazovat? No toto..." - rozumíte mé obavě?
Prosím nemějte mi to prosím za zlé - vnímám to jednoduše jako sice dobře míněné, ale v důsledku (s prominutím) "nevýchovné poselství" všem, kdo ve stínu duše pochybují o našich slovech. (Já vím, nezapomínáte zdůraznit, že právě Vaši pejci mohou, protože ... ale opravdu věříte, že si to takto každý vyloží a přizná si, že on by si to troufnout neměl?)
_________
Yvonka se správně ptá - když "zákaz", jaký tedy "postih" a paní Jana S. na to bezděky odpověděla.
Není naším cílem někoho "trestat" - to snad chápete (zejména znáte-li nás už nějaký pátek). Číhat, až někdo poruší smlouvu a nejlépe, je-li za to porušení ujednaná "pokuta", inkasovat ji a vylepšit tak skóre našeho účtu. Nevím o jediném případu, kdy bychom se takto zachovali.
Nebylo to nutné - naším cílem je totiž tam, kde je zdraví či život psa svévolně ohrožován, zjednat nápravu. Buď ve stávající rodině, nebo v nové. Zatím se to vždycky podařilo bez zbytečného hudrování.
Sankce jsou ve smlouvě proto, abychom měli i právní páku na zvláště otrlé nezbedníky.
Díky, že někdo takový dosud naším sítem nepropadl :-) Určitě se to někdy stane, nikdo není neomylný, a selže-li diplomacie, budeme za další osud pejska bojovat.
Terezka píše, že za svého psa je zodpovědný jen jeho majitel. No, kdyby pes byla věc, tak snad ano. Proč by nás pak mělo zajímat, co se s pejskem stane, když už bylo jednou převedeno jeho "vlastnictví" na jinou osobu? Proč bychom si vyhrazovali "předkupní právo" a požadovali vůbec nějaké průběžné informace o tom, jak se pejskovi daří? A co když má nějaké zdravotní problémy? Měli bychom říci - neotravujte nás s tím, je to Váš pes, nás to nezajímá? Naše možnosti jsou omezené většina kapacity se vyčerpává na to, aby ti chrti, kteří zázemí své nové rodiny dosud nemají, dostali svou šanci. Ale řešíme i problémy, které se stanou ve stávajících rodinkách a přesahují Vaše možnosti. Snažíme se být Vám oporou radou i skutky.
Připadali bychom si jaksi nepatřičně, kdyby naše odpovědnost končila předáním pejska do adopce. A ani Vám by se to nejspíš nelíbilo. Proto to celé takhle funguje, že nám ti "psi" nejsou lhostejní. Máme radost, když se jim daří s Vámi dobře, a trápíme se, když ne. Přemýšlíme, jak nejlépe "zařídit", aby se měli jen a jen dobře. Učíme se... spolu s Vámi.
Výsledkem posledních zkušeností je v článku formulované rozhodnutí zakotvit "zákaz pouštění navolno" ve smlouvě. Přesnou formulaci musíme teprve vyprecizovat, budeme se ve spolupráci s naším právníkem opět snažit, aby byla jednoznačná.
To zda a jakým způsobem bude možné řešit "výjimky" - tedy v jednotlivých konkrétních případech vypustit uvedený "zákaz" ze smlouvy nebo jej zrušit dodatkem ke smlouvě, bude patrně předmětem další úvahy.
Pokud se stane, že se naše rozhodnutí ukáže jako kontraproduktivní a najdeme efektivnější řešení, nic nebrání smlouvu zase upravit - tak jako tak se jistě bude stále průběžně vyvíjet :-)
Míla
P.S.: předpokládám, že Lucinka k tomu napíše svou "závěrečnou řeč" lépe než já :-)
Miloušku, Ty jsi "mluvčí" tělem i duší..takto to mělo možná být psáno na samém počátku a nebyl by z toho tenhle předlouhý sled reakcí..nemyslím si ale vůbec, že je diskuze na toto téma škodlivá. Neměla by být..za mě osobně to naprosto nebylo o tom, zda chrta pouštět nebo nepouštět navolno..na to jsem už s nimi příliš spjatá..:)..proč jsem se do debaty vložila se, doufám, snad dalo vyrozumět..pokud ne, moje chyba :)
Tak, jako je důležité...
(Brunka, 30. 12. 2011)Tak, jako je důležité, získat si důvěru pejska, tak je také důležité, aby CHVN důvěřovali adoptivním rodinám. Bez důvěry to prostě nejde! Já osobně souhlasím s Petrem, Yvonou, Denisou, GAMGABB...Spoustu let chovám psy, a to různých ras a různých velikostí. Každý z nich byl a je individualita. Letos v říjnu jsme adoptovali vysloužilého chrta Jamieho a víme, že jeho NIKDY z vodítka úmyslně nepustíme! Ale...pokud si někdo adoptuje štěně, které by pak zvládlo výcvik a tolik důležité přivolání, proč tedy ZÁKAZ? Proč dělat rozdíly mezi štěňaty loveckých plemen u nás a jinde narozenými? Copak nemají stejný lovecký pud?? To má hlava nebere...Znovu jen připomínám, že u dostihových chrtů požadavek "nepouštět na volno" chápu, ale u štěňat, tam tomu nerozumím...Práce CHVN si nesmírně vážím, ale striktní ZÁKAZ opravdu lidi odradí. Ono to totiž také může působit tak, že mám pejska pouze ve vypůjčce. Myslím, že téměř všichni jednáme tak, jak jsme přesvědčeni, že je to pro naše pejsky nejlepší a ze všeho nejvíce si přejeme, aby se s námi měli dobře a bezpečně. A že se vyjímečně najde někdo, kdo se nezachová zodpovědně? To je ale přece ve všem !
V této problematice jsem opravdu "začátečník" bez větších zkušeností, ale možná by stálo za to se na celou věc podívat z trochu širší perspektivy. Zatím se zde řešily konkrétní ojedinělé případy, kdy se zkušeným chovatelům opravdu daří psy vycvičit. I pokud bude ve smlouvě "zákaz" a tito lidé budou tak říkajíc "tiše existovat" aniž by jejich pejsek způsobil problém, dost pochybuji, že bude Míla nebo Lucka někde číhat s dalekohledem a psa bez vodítka okamžitě odveze jen proto, že porušil "zákaz". Nicméně pro 90% ostatních tato vsuvka bude mít smysl a to i přes to, že to v nás bude evokovat nepříjemné pocity jakože pes není tak "docela náš". V důsledku ale jde o zájem psa.
Představme si teď, že v republice je třeba nějakých 100 adoptovaných chrtů (nemám tušení kolik přesně:-). To není taková hrůza. Ale co když jich časem bude 500, 1000 nebo daleko víc? Má osobní zkušenost říká, že pak bude stačit málo....několikrát pes způsobí dopravní nehodu, několikrát zavaří myslivcům, několikrát v trysku porazí stařenku...několikrát se prostě sám zabije o nastavenou překážku (to je zase můj příběh "z doslechu" a netýká se adopťáčků ale chrta v rukou zkušených chovatelů greyhoundů)a tyto věci se zákonitě rozkřiknou.....a zkažená pověst adopcí nadělá mnohem víc škody, než jeden "zákaz". Víme, co dovede systém "jedna paní povídala" a jak se kdysi řešilo na fb, už i dnes jsou lidé, kteří jsou přímo odpůrci adopcí a pomlouvají kde mohou. V tomto plně CHvN chápu, protože ne my, ale oni jsou na tenkém ledě.
Představme si teď, že v republice je třeba nějakých 100 adoptovaných chrtů (nemám tušení kolik přesně:-). To není taková hrůza. Ale co když jich časem bude 500, 1000 nebo daleko víc? Má osobní zkušenost říká, že pak bude stačit málo....několikrát pes způsobí dopravní nehodu, několikrát zavaří myslivcům, několikrát v trysku porazí stařenku...několikrát se prostě sám zabije o nastavenou překážku (to je zase můj příběh "z doslechu" a netýká se adopťáčků ale chrta v rukou zkušených chovatelů greyhoundů)a tyto věci se zákonitě rozkřiknou.....a zkažená pověst adopcí nadělá mnohem víc škody, než jeden "zákaz". Víme, co dovede systém "jedna paní povídala" a jak se kdysi řešilo na fb, už i dnes jsou lidé, kteří jsou přímo odpůrci adopcí a pomlouvají kde mohou. V tomto plně CHvN chápu, protože ne my, ale oni jsou na tenkém ledě.
omluva všem, co umí česky
(Modrej.Hrnek, 30. 12. 2011)za hrubku v komentáři. Stydím se! Ale o tom tato hustě popsaná, předlouhá stránka není. Co možná s tématem souvisí je pozorování mého psa venku. LUKA určitě nepolidšťuji, spíš se snažím, a v tom jsem myslím docela dobrá, vidět věci jeho očima. Naše vycházky směřují do luk, polí a lesů, kterými jsme zde obklíčeni. Někdy si představím LUKOVO vlnící se tělo letící polem a je mi trochu líto, že není oploceno. Alespoň kousíček...10 hektarů by mi pro kochání postačilo. Ale jdeme dál. Důvodem, proč prodlužuji tuto diskusi je důkaz o chrtí nezávislosti, která se mi potvrdila a pro kterou jsem ještě opatrnější než dřív. Jak jsem již psala, chodíme na dlouhé vycházky. 10 kilometrů LUKA potěší, leč nepřesvědčí o tom, že je čas, obrátit se čenichem k domovu. Pokaždé, když nenápadně šíbuju k návratu, zvolní a začne úplně tichonce hvízdat.(Až se někdy ztratím, stoprocentně můžu vsadit na to jeho hvízdání) Nemyslím, že by nenašel cestu momů, myslím, že by tu cestu nehledal. Les je pro LUKA láska, život, štěstí! Na moji pohybovou zaostalost se pomocí vodítka adaptoval, ale ve chvíli, kdy vodítko vezme za své, okamžitě přehodnotí situaci a popadne příležitost za pačesy. Myslím,že má své(původně pánovo)křeslo rád, má rád plnou misku a teplo v domě, má rád čištění oušek a masáž zad a taky už má trochu rád kocoura a nás ostatní, má rád všecky návštěvy.......ale všecko to vymění za les.
Konečně se tato debata ubírá rozumným směrem!! :-)
Lucka s Mílou opravdu nesedí s nožkama nahoře a znuděně nepřemýšlí, jak by rodinky a jejich nosánky omezovali a trestali je. To už spíš věřila, že se Lucka jezdí do Irska opalovat :-)
Nevím, jak je to v ostatních městech?? Ale v Praze je normálně ZÁKAZ POBÍHÁNÍ PSŮ NA VOLNO - MIMO OZNAČENÉ ÚZEMÍ. Máme tu vyznačená místa, kde je silueta psa v zeleném rámečku, v ostatních prostorech můžete dostat pokutu.. V čem je to jiné? Že chrt potřebuje tento prostor oplocený? Nebo že se najdou lidé, kteří tento zákaz nerespektují?
Lucka s Mílou opravdu nesedí s nožkama nahoře a znuděně nepřemýšlí, jak by rodinky a jejich nosánky omezovali a trestali je. To už spíš věřila, že se Lucka jezdí do Irska opalovat :-)
Nevím, jak je to v ostatních městech?? Ale v Praze je normálně ZÁKAZ POBÍHÁNÍ PSŮ NA VOLNO - MIMO OZNAČENÉ ÚZEMÍ. Máme tu vyznačená místa, kde je silueta psa v zeleném rámečku, v ostatních prostorech můžete dostat pokutu.. V čem je to jiné? Že chrt potřebuje tento prostor oplocený? Nebo že se najdou lidé, kteří tento zákaz nerespektují?
Děkuji
(Míla, 30. 12. 2011)Modrej Hrnek: Nemohla jste to napsat lépe :-)
Jana S.: Jen těch, jejichž adopci jsme zprostředkovali my, je přes 200 :-) Ve všem ostatním jsem s Vámi zajedno. A nedej Bůh, aby se nějaká podobná nehoda dostala do Novy...
Brunka: Důvěra musí být oboustranná :-) Malá štěňata se Vás budou nejspíš držet i bez vodítka, a pokud jim budete věnovat výchovnou péči už od útlého věku, je větší šance, že až dospějí a jejich přirozený lovecký pud se projeví v plné síle, podaří se jej udržet na (verbální) uzdě. (a pak dostanete to pomyslné razítko s králíčkem).
Tereza: o zákazu volného pobíhání pejsků ve městech není příležitost diskutovat, o naší smlouvě ano :-) Obojí je týž druh omezení. (co ty víš, už jako malej jsem místo kosmonauta toužil být alespoň revizorem v tramvaji ;-))
A pro všechny, platí, že než spolu dojdeme tak daleko, abyste podepisovali smlouvu, budete mít rozhodně příležitost o ní s námi mluvit :-) Živý rozhovor vytváří mnohem příznivější podmínky pro porozumění, než jakkoli formulovaný psaný text :-) Myslím, že nakonec naše cíle se shodují - dát chrtům skvělý život. Jde jen o to, najít ten nejlepší způsob jeho dosažení.
Mílo,
to byly řečnický otázky :-) Jen jsem tím chtěla naznačit, že tento zákaz není specialitou nové smlouvy CHvN, ale číhá na nás i jinde.. Už víme? :-)
( A byl by jsi dobrým revizorem - konečně bych neplatila pokuty za 2dny prošlou legitku ;-D )
to byly řečnický otázky :-) Jen jsem tím chtěla naznačit, že tento zákaz není specialitou nové smlouvy CHvN, ale číhá na nás i jinde.. Už víme? :-)
( A byl by jsi dobrým revizorem - konečně bych neplatila pokuty za 2dny prošlou legitku ;-D )
Jsem ráda, že tato diskuze proběhla a že všichni, kdo chtěli se mohli vyjádřit a přiblížit své zkušnosti.
Ještě bych dodala k Mílovi. Ano, organizace pomáhá jak může, poradí, vysvětlí - velice záslužné. Nemyslela jsem to tak, že Vám je jedno, co pak bude s každým dovezeným nosanem. To si opravdu nemyslím. Nelze, ale přebírat za x/y psů zodpovědnost. Ta je pouze na majiteli, tak jako jeho zodpovědnost za výchovu a budoucí život psa. Teď mluvím o té samotné zodpovědnosti - neregauji již na Vaše rozhodnutí o změně ve smlouvě.
Řešila jsem opravdu několik, dle mého závažnějších problémů ve výchově, které nastali špatnou váchovou-spíše nevýchovou. To je, ale na jiné téma.
Ano, cíl je stejný - pomoci.
Všem nosanům tedy přeji zodpovědné pániky. To, že je budou milovat je jasné :-). Už není co dodat jen snad.. Krásný Nový rok všem. Terez
Ještě bych dodala k Mílovi. Ano, organizace pomáhá jak může, poradí, vysvětlí - velice záslužné. Nemyslela jsem to tak, že Vám je jedno, co pak bude s každým dovezeným nosanem. To si opravdu nemyslím. Nelze, ale přebírat za x/y psů zodpovědnost. Ta je pouze na majiteli, tak jako jeho zodpovědnost za výchovu a budoucí život psa. Teď mluvím o té samotné zodpovědnosti - neregauji již na Vaše rozhodnutí o změně ve smlouvě.
Řešila jsem opravdu několik, dle mého závažnějších problémů ve výchově, které nastali špatnou váchovou-spíše nevýchovou. To je, ale na jiné téma.
Ano, cíl je stejný - pomoci.
Všem nosanům tedy přeji zodpovědné pániky. To, že je budou milovat je jasné :-). Už není co dodat jen snad.. Krásný Nový rok všem. Terez
Měla bych nějak ukončit tuto diskuzi, kterou jsem výše uvedeným článkem otevřela. V podstatě, poslední dva Mílovy příspěvky byly shrnutím. Nemám celkem co dodat, snad jen to, že za těch více než 200 nosů (t.č.), kteří tady s námi žijí, se budu cítit zodpovědná bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní.
Děkuji všem za názory, podněty, myšlenky.
P.S. Poslední nehodu, která se stala pejskovi, který běžel navolno (byla to nehoda, nebyl svévolně vypuštěn z vodítka), máte možnost vidět na facebooku.
P.S.2: Všem nosanům, jejich lidem, a stejně tak přátelům Chrtů v nouzi přeji všechno dobré v roce 2012.
Eh
(Ondřej, 02. 01. 2012)Sakra, omyl. Omlouvám se, nechtěl jsem to dát dvakrát. Webmastere, zkuste to nějak spravit, aby se to po refresh nedalo podruhé ;)
Možná hodně opožděně, ale také musím pár vět dodat. Máme adoptovaného závodního graye už rok a půl, pravidelně s ním chodíme na cvičák a pokud jsou vhodné podmínky (které jako majitélé vždy zodpovědně vyhodnotíme)taky ho pouštíme na volno. Musím říci, že je to pro něj úplně jiný zážitek než když je na stopovačce, která má 15 metrů. Nesmírně obdivuju kus práce, kterou odvedla Věrka s Berry. Už nějakou dobu uvažujeme o adopci druhého chrta, ale představa, že když si adoptuji v budoucnu nějakého a budu mít zákaz pouštění na volno s hrozící sankcí... Pokud by nebyl schopen chodit na volno, tak by mi to nevadilo. Když jsme adoptovali poprvé, tak jsme si ho s tím brali (že je pravděpodobné že nebude moci chodit volně) ale snažili jsme se mu věnovat, aby se z něj stal normální pes. Představa, že nás někdo "práskne" protože viděl jednoho chrta na volno (ať už by to byl ten první nebo druhý) a pak mi ho někdo přijede odebrat? Bez ohledu na to, že bude cvičený, bude o něj postaráno, bude člen rodiny?
chrt na volno nikdy
(LÍDA, 24. 01. 2012)Napísu jen svuj nazor a zkusenost po 15 letem souziti s chrty :
pustit chrta na volno je absolutni nezodpovednost majitele,a to i kdyz si mysli, ze ma zvladnutou poslusnost.Avsak prave na sto procent nema zvladnutou poslusnost ZADNY chrt.Vzdy se muze naskytnou neco napr. zvěř, harava fena, nejaky zajimavy cíl,atd...je toho spousta, kdy chrt vystartuje a proste bezi pryc od vas silenou rychlosti a nez vubec zareagujete...kdyz ho zrovna okamzite vidite, uz vas neslysi a i kdyby slysel, neposlechne, protoze ten pud lovce je proste v nem !!! A i kdyby se mu zrovna neco nestalo, neprejelo ho auto, nebo ho nezastrelil myslivec....a vyslo by to, vyjde to treba 9x,ale po 10. se nevrati a nenajdete ho.Jednou se to proste stane !!! A vy jste za nej zodpovední, vy jste si ho vzali k sobe,aby jste se postarali o naprostou bezpecnost, nikdo vam ho nevnucoval.Proto vzdy šílim, kdyz vidim takto nezodpovedne majitele a je mi uprimne líto tech chrtů.Z doslechu vim, ze jich uz prave tohle hodne neprezilo.Proto v tomto pripade jsem jednoznacne pro ZAKAZ pousteni na volno.
Naopak dvojí jištění na voditku je samozrejmosti,ve vterine se chrt z obojku vyvlikne, nebo karabina praskne,atd.To je vsechno ale velka dlouholeta zkusenost.
pustit chrta na volno je absolutni nezodpovednost majitele,a to i kdyz si mysli, ze ma zvladnutou poslusnost.Avsak prave na sto procent nema zvladnutou poslusnost ZADNY chrt.Vzdy se muze naskytnou neco napr. zvěř, harava fena, nejaky zajimavy cíl,atd...je toho spousta, kdy chrt vystartuje a proste bezi pryc od vas silenou rychlosti a nez vubec zareagujete...kdyz ho zrovna okamzite vidite, uz vas neslysi a i kdyby slysel, neposlechne, protoze ten pud lovce je proste v nem !!! A i kdyby se mu zrovna neco nestalo, neprejelo ho auto, nebo ho nezastrelil myslivec....a vyslo by to, vyjde to treba 9x,ale po 10. se nevrati a nenajdete ho.Jednou se to proste stane !!! A vy jste za nej zodpovední, vy jste si ho vzali k sobe,aby jste se postarali o naprostou bezpecnost, nikdo vam ho nevnucoval.Proto vzdy šílim, kdyz vidim takto nezodpovedne majitele a je mi uprimne líto tech chrtů.Z doslechu vim, ze jich uz prave tohle hodne neprezilo.Proto v tomto pripade jsem jednoznacne pro ZAKAZ pousteni na volno.
Naopak dvojí jištění na voditku je samozrejmosti,ve vterine se chrt z obojku vyvlikne, nebo karabina praskne,atd.To je vsechno ale velka dlouholeta zkusenost.
Fakt naposledy
(GAMGABB, 25. 01. 2012)I přes to že jsem si zakázala na toto téma další reakce, prostě mi to nedá a na poslední příspěvek musím napsat svůj, asi už opakovaný názor. Podle paní Lídy a mnohých ostatních jsem tedy absolutně nezodpovědná. Dobře, možná to tak je ?? Ale snažím se.
Mám zodpovědnost za adoptovaného psa, vzala jsem si ho k sobě abych se o něj postarala , nikdo mi ho nevnucoval.S tím souhlasím. Ale jak mám zajistit naprostou bezpečnost ? Vy to paní Lído umíte ? Je to nebezpečí jenom v jeho pouštění navolno ? Já třeba z doslechu vím, že se chrt zabil při běhání v oploceném areálu, že narazil do stojícího auta na zahradě, že se napíchl na rukojed tučka na dvorku, že utekl ze zahrady a srazil ho vlak. Víte, to je bohužel život, to jsou věci které se stávají i těm nejzodpovědnějším lidem. Pořád se tady vztahuje volnost a výcvik k plemeni chrta , ale opakovaně tvrdím že nejdřív je to pes a teprve pak nějaká specifika plemene. To už ale bylo řečeno mnohokrát. Víte, kdybych se ve svém životě řídila tím ,co paní Lída a mnozí další píšou , vyrostly by mé dcery buď uzavřené mimo civilizaci, nebo v lepším případě jištěné mámou a tátou za každou ruku do svých minimálně osmnácti let.
Jak v případě dětí tak v případě psů může člověk dělat jediné, snažit se o co nejlepší výchovu. Stejně tak jak se mi dítě desetkrát vrátí domů vpořádku , po jedenácté může být průšvih.
To kterých psů se můj názor týká je jasné , to už jsem tu také psala,tak ještě jen moje poslední poznámka , doporučuju velmi pěkný článek Pes přítel člověka 2/2012 str. 18.
Všem přeju šťastné a spokojené psy , CHVN jen ty zodpovědné majitele.
A na nás nezodpovědné se nezlobte,že Vám to tu tak nějak kazíme, většina z nás má doma i jiná plemena a kouká na celou záležitost trošku jinak.
Já vím že už adoptopvat nebudu , jednak vzhledem k právě zde diskutovanému tematu a jednak pro to, že má li už člověk psa, který je zvyklý chodit v přírodě volně, je velmi obtížné to potom dalšímu přírustku do smečky nedopřát. A navíc, už teď jsem ve škatulce nezodpovědných :-D , tak si dokážu představit ,jak by to vypadalo kdyby mi pes, byť by neštastnou náhodou prasknuté karabiny či jinak, utekl :-( Přiznám se , že mě toto hodně trápí i s ohledem na Berry. Stát se může cokoliv, ale u nás už to bude vždy o nezodpovědnosti. Ale i to je život.
Mám zodpovědnost za adoptovaného psa, vzala jsem si ho k sobě abych se o něj postarala , nikdo mi ho nevnucoval.S tím souhlasím. Ale jak mám zajistit naprostou bezpečnost ? Vy to paní Lído umíte ? Je to nebezpečí jenom v jeho pouštění navolno ? Já třeba z doslechu vím, že se chrt zabil při běhání v oploceném areálu, že narazil do stojícího auta na zahradě, že se napíchl na rukojed tučka na dvorku, že utekl ze zahrady a srazil ho vlak. Víte, to je bohužel život, to jsou věci které se stávají i těm nejzodpovědnějším lidem. Pořád se tady vztahuje volnost a výcvik k plemeni chrta , ale opakovaně tvrdím že nejdřív je to pes a teprve pak nějaká specifika plemene. To už ale bylo řečeno mnohokrát. Víte, kdybych se ve svém životě řídila tím ,co paní Lída a mnozí další píšou , vyrostly by mé dcery buď uzavřené mimo civilizaci, nebo v lepším případě jištěné mámou a tátou za každou ruku do svých minimálně osmnácti let.
Jak v případě dětí tak v případě psů může člověk dělat jediné, snažit se o co nejlepší výchovu. Stejně tak jak se mi dítě desetkrát vrátí domů vpořádku , po jedenácté může být průšvih.
To kterých psů se můj názor týká je jasné , to už jsem tu také psala,tak ještě jen moje poslední poznámka , doporučuju velmi pěkný článek Pes přítel člověka 2/2012 str. 18.
Všem přeju šťastné a spokojené psy , CHVN jen ty zodpovědné majitele.
A na nás nezodpovědné se nezlobte,že Vám to tu tak nějak kazíme, většina z nás má doma i jiná plemena a kouká na celou záležitost trošku jinak.
Já vím že už adoptopvat nebudu , jednak vzhledem k právě zde diskutovanému tematu a jednak pro to, že má li už člověk psa, který je zvyklý chodit v přírodě volně, je velmi obtížné to potom dalšímu přírustku do smečky nedopřát. A navíc, už teď jsem ve škatulce nezodpovědných :-D , tak si dokážu představit ,jak by to vypadalo kdyby mi pes, byť by neštastnou náhodou prasknuté karabiny či jinak, utekl :-( Přiznám se , že mě toto hodně trápí i s ohledem na Berry. Stát se může cokoliv, ale u nás už to bude vždy o nezodpovědnosti. Ale i to je život.
zamyslenie
(daniela, 26. 01. 2012)dobry den,
chcela by som iba kratko reagovat na novinku v adopcnej zmluve o pustani navolno...
mojim nazorom je, ze vela ludi bude proti tomuto jednoduchemu opatreniu namietat... co je skoda, pretoze sama viem (aj ked nemam adoptaka) ako velmi je v chrtoch zakorenena tuzba lovit. ja mam psov vycvicenych a i tak v urcitom veku proste prislo to obavane - nemoznost odvolania od zveri a neuprostne stopovanie... a nech robim co robim vracia sa to neocakavane... pes ma moze bez problemov akceptovat mesiac vo volnosti, den co den na prechadzke, no po tom co mu opat verim pride necakany utek, hodiny hladania, placu a stresu ci sa mu nieco nestane. preto chcem povedat len jedno: kazdy z Vas by sa mal zamysliet, ci mu to za to stoji vystavit svojho maleho clena rodiny takemuto riziku.! ja tiez neodolam a pustam psov na volno - ale pozor na polovne reviry, luky v blizkosti ciest, strme kopce kde sa lahko da stratit stopa spat k Vam, pritomnost inych psov a kopec moznosti kde si poviem co ak... nehovorim nepustat nikdy ale pustat tam kde je miesto oplotene alebo je pes motivovany navnadou natolko ze nema chut utiect... takze by som to trochu poopravila na pustanie len na oplotenom mieste... aby to nevyznelo tak zakazovo....
PS: ano ublizit ci zranit sa moze pes kedykolvek a kdekolvek, ci sme pritomny alebo nie, ale treba sa zamysliet, ci nam to niekedy stoji za to riziko dopriat mu volny vybeh v prirode....
chcela by som iba kratko reagovat na novinku v adopcnej zmluve o pustani navolno...
mojim nazorom je, ze vela ludi bude proti tomuto jednoduchemu opatreniu namietat... co je skoda, pretoze sama viem (aj ked nemam adoptaka) ako velmi je v chrtoch zakorenena tuzba lovit. ja mam psov vycvicenych a i tak v urcitom veku proste prislo to obavane - nemoznost odvolania od zveri a neuprostne stopovanie... a nech robim co robim vracia sa to neocakavane... pes ma moze bez problemov akceptovat mesiac vo volnosti, den co den na prechadzke, no po tom co mu opat verim pride necakany utek, hodiny hladania, placu a stresu ci sa mu nieco nestane. preto chcem povedat len jedno: kazdy z Vas by sa mal zamysliet, ci mu to za to stoji vystavit svojho maleho clena rodiny takemuto riziku.! ja tiez neodolam a pustam psov na volno - ale pozor na polovne reviry, luky v blizkosti ciest, strme kopce kde sa lahko da stratit stopa spat k Vam, pritomnost inych psov a kopec moznosti kde si poviem co ak... nehovorim nepustat nikdy ale pustat tam kde je miesto oplotene alebo je pes motivovany navnadou natolko ze nema chut utiect... takze by som to trochu poopravila na pustanie len na oplotenom mieste... aby to nevyznelo tak zakazovo....
PS: ano ublizit ci zranit sa moze pes kedykolvek a kdekolvek, ci sme pritomny alebo nie, ale treba sa zamysliet, ci nam to niekedy stoji za to riziko dopriat mu volny vybeh v prirode....
Zákaz pouštění na neoploceném pozemku
(Tom, 08. 04. 2012)Zákaz pouštění na neoploceném pozemku ve smlouvě o adopci je čistě formální a de facto nevymahatelný,nedokážu si představit jak kontrolujete jeho dodržování. To chcete objíždět všechny majitele adoptovaných chrtů a kontrolovat osobně jestli nejsou pouštěni na volno na neoploceném pozemku? Nebo hodláte všechny majitele obeslat mailem nebo kontaktovat telefonicky s dotazem jestli nepouštějí chrty na volno?
Do smlouvy by jste měly zahrnout pouze to co je reálně splnitelné.
Mimochodem, měl jsem možnost pročíst si smlouvu o adopci a převzetí psa,tento dokument má pouze formu čestného prohlášení a smluvní podmínky obsažené v této smlouvě jsou prakticky nevymahatelné.
Do smlouvy by jste měly zahrnout pouze to co je reálně splnitelné.
Mimochodem, měl jsem možnost pročíst si smlouvu o adopci a převzetí psa,tento dokument má pouze formu čestného prohlášení a smluvní podmínky obsažené v této smlouvě jsou prakticky nevymahatelné.
Ana
(dregbedcaster@gmail.com, 11. 04. 2023)Získejte svého manžela nebo přítele zpět od jiné ženy po rozvodu nebo rozchodu.. I když se vaše situace zdá beznadějná... Právě jsem dostal svého manžela zpět s pomocí skutečné lásky kouzelníka Dr Sunny. Můj manžel mě opustil kvůli jiné ženě, byl to právě rok našeho manželství. Nejbolestivější bylo, že jsem byla těhotná s naším prvním dítětem. Chtěl jsem ho zpátky. Udělal jsem vše, co bylo v mých silách, abych ho přivedl zpět, ale vše bylo marné, moc jsem ho chtěl zpět kvůli lásce, kterou jsem k němu choval, o všechno jsem ho prosil, slíbil jsem mu, ale on odmítl. Vysvětlil jsem svůj problém své kamarádce a ona mi navrhla, abych se raději obrátila na doktorku Sunny, která by mi mohla pomoci seslat kouzlo, abych ho přivedla zpět, nezbývalo mi nic jiného, než to zkusit. Poslal jsem zprávu Dr Sunny a on mě ujistil, že není žádný problém a vše bude v pořádku do 24 hodin. Seslal kouzlo a překvapivě po 24 hodinách mi manžel zavolal. Byl jsem tak překvapen, odpověděl jsem na hovor a jediné, co řekl, bylo, že je mu tak líto všeho, co se stalo. Chtěl, abych se k němu vrátil. Také řekl, že mě tolik miluje. Byla jsem tak šťastná a šla k němu. Tak jsme spolu zase začali šťastně žít. Děkuji Dr Sunny. Pokud jste zde a váš Milenec vás odmítá nebo se váš manžel přestěhoval k jiné ženě, už neplačte, kontaktujte Dr. Sunnyho o pomoc. Zde je jeho kontakt..WhatsApp na něj: +2348082943805 a jeho E-mail: drsunnydsolution1@gmail.com
Amelia Chovanec
(nic, 15. 07. 2024)Nikdy jsem nevěděl, že se mi podaří získat svého snoubence zpět, dokud jsem nekontaktoval doktora Isikolo, který mi pomohl. Měla jsem hrozné nedorozumění se svým mužem a šli jsme různými cestami. Byl jsem emocionálně na dně a nevěděl jsem, co mám dělat, abych situaci pomohl. Tak jsem se dozvěděl o doktoru Isikolo. Kontaktoval jsem ho a požádal ho, aby mi pomohl s mými problémy. Řekl mi vše, co jsem potřebovala vědět a chápat, a dodržela jsem postupy a nakonec mi problém vyřešil a teď jsme se snoubencem zase spolu a vím, že se brzy vezmeme. Nebylo by to možné, kdyby mi doktor Isikolo nepomohl, jak jsem slíbil. Výsledek jeho práce se jistě projeví po 48 hodinách a je 100% zaručen. Je pro mě viditelné vidět účinek výsledku všeho, co pro mě udělal, a skutečně láska a náklonnost mezi mnou a mým snoubencem je plně obnovena a mé srdce těší, že jsem ho s nikým neztratil. Může vám také pomoci, když se na něj nyní obrátíte. Napište mu na WhatsApp na +2348133261196 nebo e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com
Anna Holeček
(nic, 31. 07. 2024)Byl jsem ještě na vysoké škole, když jsem potkal svého snoubence. Poměrně dlouho jsme spolu chodili a spolubydleli a náš vztah byl schválen rodiči. Vycházeli jsme spolu a všechno bylo perfektní. Odcestoval na nějaké školení a od té doby už pro nás nebylo všechno dobré. Viděl támhle jednu dámu a má tendenci se hodně zavázat k tomu, co sdíleli, a mě z toho obrázku vynechal. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych problém vyřešil, ale nic nefungovalo, dokud jsem neslyšel o doktoru Isikolo. Kontaktoval jsem ho a vysvětlil, čím jsem procházel, a on slíbil pomoc, což také udělal, jak slíbil. Splnila jsem pokyny, které mi dal, a on vyřešil problém, který jsem měl se svým snoubencem, a teď se mi vrátil a za měsíc se vezmeme. To vše díky doktoru Isikolo. Kontaktujte ho nyní, pokud potřebujete pomoc. e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište na WhatsApp na +2348133261196
Martina Dohnal
(nic, 08. 08. 2024)Můj manžel měl ve zvyku vždy posílat SMS a domlouvat si schůzky se svými starými přáteli, včetně jeho bývalých. Nikdy jsem si nemyslel, že s tím je problém, dokud se ode mě citově nestáhl a nezačal se ke mně a mé dceři chovat nenormálně. V tu chvíli jsem věděl, že potřebuji naléhavě pomoc, protože jsem ho nikdy nechtěl ztratit. Doktor Isikolo mě zachránil a problém byl vyřešen. Jedna bývalá manžela mého manžela přísahala, že zajistí, aby mu ho vzala, a začala s ním manipulovat, aby mě a mou dceru opustil, což by se nakonec stalo, kdyby doktor Isikolo nezakročil, aby mi pomohl. Hned po 48 hodinách od vyřešení problému bylo mezi mnou a mým manželem všechno úžasné a teď se za všechno omluvil a je nám zase dobře. Kontaktujte doktora Isikolo a věřte, že vám tento problém jistě vyřeší.Pošlete mu e-mail na adresu isikolosolutionhome@gmail.com nebo Whatsapp na +2348133261196
Radoje Dolejší
(nic, 17. 08. 2024)Manželská krize, kterou jsem procházel, skončila a skončila, když se do toho zapojil doktor Isikolo. Stejně jako všechny ostatní páry jsme měli své rozdíly a já se ujistil, že jsem udělal vše, co je v mých silách, abych ji vedl správně, staral se o ni a moje děti a také je chránil. Oba jsme se obětovali, abychom zajistili, že přežijeme svazek, dokud se nezačne chovat a úmyslně se se mnou tolik pohádá. Domov se stal nepříjemným pro všechny ostatní včetně mých dětí. Manipuloval s ní přítel, který byl rozvedený a chtěl také zničit moje manželství. Musel jsem kontaktovat doktora Isikolo a on odpověděl a udělal vše, co bylo v jeho silách, aby problémy ukončil.Obnovil lásku a spojení mezi námi a já nyní mohu říci, že jakákoli iluze, kterou moje žena prožívala, mi vzala a je teď lepší ženou. Výsledek toho, co pro mě doktor Isikolo udělal, který se projevil po dvou dnech, mě ohromil. Já a moje domácnost zůstáváme vděční.Apeluji na každého, kdo potřebuje pomoc s vyřešením svých vztahů a manželských problémů, aby kontaktoval doktora Isikolo, protože řešení je jisté. Jeho e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište na WhatsApp na +2348133261196
Gizela Kobza
(nic, 27. 08. 2024)Můj manžel, se kterým jsem 23 let budovala svůj život, mě a děti beze slova opustil. Všechno se na mě zhroutilo a já se dostal k našim blízkým a nikdo nedokázal pomoci. Nastal čas, kdy požádal o rozvod, i když jsme neměli žádné problémy nebo jsme se někdy hádali kvůli něčemu katastrofálnímu. Doktor Isikolo mě zachránil a vyřešil problém, který jsem měl se svým mužem. Znovu nás dal dohromady a vrátil se k nám domů. Život je skutečně tajemný a nikdy jsem si nemyslel, že zažiju to, čím jsem prošel, ale to vše díky doktoru Isikolo, který pro mě pracoval a ujistil mě o pozitivních výsledcích po 48 hodinách, které se skutečně splnily, jak slíbil. Může také vyřešit vaše problémy, když ho nyní kontaktujete.Napište mu na WhatsApp na +2348133261196 nebo e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com
Vilém Bohdanov
(nic, 06. 09. 2024)Ahoj peeps. V minulých vztazích jsem měla těžké a hrozné zkušenosti a opravdu jsem čekala, až potkám svého manžela, a poté, co jsme se potkali, jsme se zamilovali a vzali jsme se. Po dvou letech naší Unie se změnil a začal se chovat divně a nakonec mě a našeho syna opustil. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych ho dostal zpět, ale vše bylo marné. Dostal jsem se do kontaktu s komentáři a tím, co všichni říkali o doktoru Isikolo. Oslovil jsem ho a on odpověděl a dal mi maximum úsilí a podpory, aby moje manželství znovu fungovalo. Byl to on, kdo mi dal na vědomí, že mého manžela mi vzala jiná žena a on seslal kouzlo shledání lásky, které nás znovu spojilo a on se vrátil domů ke mně a mému chlapci. Ve skutečnosti nikdo tam venku nelhal o doktoru Isikolo a jeho dobrých dílech. Můj manžel se vrátil domů 48 hodin poté, co vykonal práci, jak slíbil. Obraťte se na něj nyní a buďte si jisti, že vám pomůže. Nyní mu budete muset poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napsat na WhatsApp na +2348133261196
Gizela Kobza
(nic, 10. 09. 2024)Můj manžel, se kterým jsem 23 let budovala svůj život, mě a děti beze slova opustil. Všechno se na mě sesypalo a já se dostala k našim blízkým a nikdo nedokázal pomoci. Přišel čas, kdy požádal o rozvod, i když jsme neměli žádné problémy nebo jsme se někdy hádali kvůli něčemu katastrofálnímu. Doktor Isikolo mě zachránil a vyřešil problém, který jsem měl se svým mužem. Znovu nás dal dohromady a vrátil se k nám domů. Život je skutečně tajemný a nikdy jsem si nemyslel, že zažiju to, čím jsem prošel, ale to vše díky doktoru Isikolo, který pro mě pracoval a ujistil mě o pozitivních výsledcích po 48 hodinách, které se skutečně splnily, jak slíbil. Může také vyřešit vaše problémy, pokud ho nyní kontaktujete.Napište mu na WhatsApp na +2348133261196 nebo e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com
Napsat nový komentář
Aktuálně
Chrti v nouzi
materiály na podporu adopce
Zde si můžete stáhnout materiály pro propagaci:
Děkujeme :-)
