Všechno možné

Toto upozornění se týká jak našich současných adoptivních rodin, tak těch, kteří do budoucna uvažují o adopci bývalého dostihového greyhounda.

Na stránkách ČGDF se objevil tento text

Naše rodinky, které s námi prošly celým procesem adopce, problematiku bývalých dostihových greyhoundů již znají. Při rozhovorech v době před adopcí si mnoho věcí vysvětlujeme, hovoříme spolu zevrubně o mnoha věcech, mimo jiného také o rizicích. Při adopci chrta společně podepisujeme smlouvu, kde se adoptující mimo jiné zavazují svého bývalého dostihového greyhounda v žádném případě nevyužívat k oficiálním či neoficiálním dostihům či jiným závodům.

Nedodržování tohoto bodu bychom vnímali jako velmi výrazné porušení smlouvy a našich pravidel.

Zdůrazňujeme, že tato výzva na ČGDF je zcela v rozporu s našimi pravidly, s pravidly irských organizací zabývajících se záchranou bývalých dostihových chrtů (ano, také tyto organizace mají svá pravidla, která je naše organizace jako jejich partner povinna dodržovat) i v rozporu se smyslem výrazu "vysloužilý dostihový greyhound".

Greyhound se v Irsku nestane "vysloužilcem" jen tak. Důvodů může být několik. Zranění, nezájem o závodění, neprůbojnost atd.

Pokud je pes zraněn (zde není myšlena oděrka na kůži), na dráhu už se nevrací. Štastnější avšak výrazná menšina takových greyhoundů se dostává do adopčního programu.

Staré, zhojené zranění laickým okem zpravidla neodhalíte. Tato informace mnohdy není známa - pokud bývalý majitel odevzdá psa do dog poundu či útulku, nepředává s ním jeho životopis. Ti slušnější na podstatné věci upozorní, ti druzí... Toto je realita.

Mezi vyřazením psa ze závodů, ať už bylo důvodem cokoliv, a jeho předáním buď do útulku či přímo nám a nakonec jeho adopcí mnohdy uplynou předlouhé měsíce. Vy, kteří sledujete náš web, zcela jistě víte, že někteří greyhoundi na svoje štěstí v podobě rodinky čekají velmi dlouho.

Od doby, kdy takový greyhound stál naposledy na dráze (a tedy zároveň trénoval a byl denně udržován ve výborné kondici) do doby než se ocitne na vašem gauči, může klidně uplynout i rok. Ne, není tomu tak vždy, ovšem tato možnost je naprosto realistická.

Na gauči vám leží bývalý vrcholový sportovec. Podtrhujeme slovo bývalý. Tento pes dávno není ve formě, kterou míval, když závodil, když se denně udržoval v kondici. Ne, tento pes svoji závodní kondici ztratil a nemá.

Je to stejné jako s bývalými sportovci lidskými. Hlava nikdy "nezapomene", hlava přesně ví "jak". Tělo je na tom ale podstatně jinak. Bývalý dostihový greyhound ovšem neví, že je vysloužilec. Když ho necháte běžet za návnadou, poběží. A poběží vždy naplno, bez ohledu na to, zda stál naposledy na dráze včera nebo před dvěma roky. Je to jejich přirozenost.

Bývalý dostihový greyhound nepoběží za návnadou jen tak reakreačně, jeho hlava mu nepoví: "Nemáš formu, brzdi." Poví mu to ale jeho tělo. Bohužel ne před startem. Mezi nadšeným startem a zraněním a zhroucením uběhne pár sekund. Může se ošklivě zranit. Může i zemřít. Tyto případy se na dráhách dějí, stává se to i greyhoundům v tréninku a tedy ano, stává se to i těm, kteří by vlastně měli být ve formě. O míře pravděpodobnosti, co všechno by se mohlo stát na dráze netrénovanému psovi, který do startovních boxů vstoupil přímo z gauče (a to bez ohledu na to, zda v minulosti prodělal či neprodělal zranění), nechceme ani polemizovat.

Prosíme, berte toto naše vyjádření naprosto vážně. Na dodržování naší smlouvy o adopci budeme trvat. Děkujeme.

(Poznámka: Greyhound Swift Cruise jmenovaný v článku na stránkách ČGDF nebyl adoptován prostřednictvím naší organizace.)