Všechno možné

I když i v tomto případě vám vyřešení situace přidělá plno starostí a výdaje navíc.Ale v mínusových číslech se nebudete pohybovat hned první den.Přeji aby se to nestávalo. S.

Vůbec se změně pravidel nedivím. Zaregistrovala jsem nějaké zmatky kolem slečny Panny - nejdříve rezervovaná, pak akutní, opět rezervovaná... A před chvílí mi málem vypadly oči z důlků, když se v sekci Akutní objevil pan Pickle  Vždyť už na něj byla rezervace a nová budoucí majitelka psala na FB, jak se ho nemůže dočkat... Někdy jsem z chování lidí zmatená jak sáňky v létě

Sice to asi neodstraní možné problémy, ale určitě to přiměje k větší zodpovědnosti . Když už někdo nesoucítí s čekajícím pejskem , tak snad bude uvažovat alespoň o svých financích ................

Tedy já jsem to takto chápala již dávno, když jsem si brala prvního psa - pročetl-li člověk pozorně vše, co tu o procesu adopce bylo psáno už tehdy, logicky to takto vyplývalo. Slušný člověk by to  měl brát tak: řekl jsem ano, spustil jsem proces přípravy, na který tímto přispívám; pokud si to snad nakonec rozmyslím, zalézám někam do nory a tam se hluboce stydím za komplikace, které jsem způsobil (a neméně i za to, že jsem pejskovi po dobu rezervace hatil šanci na nalezení domova!!!), a považuji za slušné alspoň nechtít nic zpátky. Vždyť tak jako tak prvotní motivací pro adopci chrta by měl být úmysl udělat dobrý skutek, a ne snad za poměrně malý obnos získat krásného psa...

Opravdu hezky napsané, jde  vidět, že od srdce. My jsme taky museli uvažovat o adopci Logánka pořádně, ze všech stran. Není to jednoduché a hlavně by se měla předem dohodnout celá rodina. Nový přírůstek se musí vše učit a s ním i páníčkové. Ono jde totiž o bytost živou, velkou a závislou právě na člověku, který si ho vybral. Ne vždy je to jednoduché, to je fakt, ale co je v životě jednoduché. Překážky se prý mají překonávat a když zvládneme jednu, zkusíme další a větší. Život se tak může posunout a nakopnout vás jiným směrem.ˇU nás to tak bylo, poznala jsem skvělé lidi a pejsky, školičku navštěvujem pravidelně, baví to dokonce i páníčka. I když ze začátku brblal na vše, teď už si život bez nosana neumíme představit. Není vůbec dokonalý a je to srabíček, ale je náš a krásně vonííí:-)) a společně se zdokonalujem. Pokud jsem se tedy rozhodla, že si adoptuju nosana, beru to jako závazek, rozhodnutí, které jsem si sama vybrala a nikdo mě k tomu nenutil. Možná by nebylo od věci, kdyby si mohly rodinky, které si nejsou jisté adopcí, "zapůjčiti" erárního nosana aby věděli, do čeho jdou...je to s nadsázkou, ale věřím, že by to někomu pomohlo s rozhodnutím zda to spolužití zvládnou.:-))

Život s naším nosanem, naplnil nás velice, čivavky šly z kola ven , taktéž jídlo z lednice:-))

Děkujeme za Logánka mamánka:-)

No pro mě je možná pochopitelnější když se vrátí pejsek k readopci, proto, že to prostě lidi nezvládnou. Ale rezervovat si psa a ve chvíli kdy má přijet to zrušit, to fakt nechápu a vidím v tom jen a jen nezodpovědnost a snad i bezcitnost. Naše rozhodování také bylo dlouhé a zvažovalo se vše kolem dokola, ale když si pak  vzpomenu na naše těšení na Emu ,a jak to pak ne naší chybou nedopadlo, ten pocit, že tam někde musí zůstat.... ještě teď mi hrknou slzy do očí. Proto fakt nechápu jak toto někdo může udělat

Věrka: co se týče Emy, dodnes na ni myslím. Věřte-nevěřte, tehdy jsme udělali, co jen bylo možné, abychom ji odtamtud dostali. A bylo kolem toho hodně emocí - snažili se pomoci lidé, které ani neznáte... bylo to hodně dramatické - opravdu jsme jí chtěli pomoci. Ne každý boj je výhra... Ale o tom jindy...  Tohle jsou většinou taková malá soukromá trápení. Přeji dobrou noc, pohlazení pejskům.

Vím Luci , vím moc dobře jak jste se snažili. Někdy je prostě osud takový a tak jsme pomohli Berunce, a tak to je. Jen mě to napadlo s tím rušením rezervací, to jak se většina vážně těší, nakupuje, zařizuje......však to znáte, a pak najednou říct NE  , prostě zvláštní..................

Jo, tak naprosto souhlasím s vyjádrením Marty...., Cítíme to naprosto stejně....,potom, v prípade necekaného odmítnutí, odreknutí a \"pozde vyřčeného  \" \" NE\"..., zbytecne zanikají naděje..- jak nadeje pejsků, vsech lidiček okolo...Clovek, který se \"závazně \" rozhodne pro pejska, měl by celý tento proces vnímat SRDCEM i DUŠÍ...., tedy, mělo by být vse v souladu...---mysl-- tzn.rozhodnutí....--- a srdíčko...- tzn.. \"jak to cítím..\"..... Dalsí vec je ta, že dotyčný \"budoucí páníček\" by si měl skutečně-- dobre pročíst veskerá pravidla, respektovat je a v případe rozhodnutí, se jimi opravdu řídit......... Tito pejsci, nejsou hračky........, nejde o \"katalog\"....,který si prolistujeme \"hala-bala\"..., a potom si na pošte nakonec z např. neckermanu,dané zboží nevyzvedneme........... :-( Výraz UNÁHLENOST...-do \"chrtů v nouzi \" rozhodně nepatří... jak říkám..: vsichni máme SRDCE i MOZEK...-- a tyto dva orgány by měly jít spolu v tomto případě vzdy za jedno...!! / a to at se jedná bud o jeden člověčí subjekt, či o celou rodinku..../ ...:-(

zapom.jsme se identifikovat...:-)))) takze...- predchozí comment..- Jana karel Sally....:-)

Nechápu lidi, co tohle provedou.   Myslím, že ti pejsci tuší, že se bude něco v jejich životě měnit. Počítali jsme dny, kdy už Coník přijede. Nedali by jsme ho ani za nic :))

Věruško, jsem překvapená, že Emička měla najít domov u vás...když jsme hledali pro naši na duši nemocnou Benitku psí oporu v tom jejím slzavém údolí, přemítali jsme nad Emou a Jessie..ptala jsem se tenkrát Lucky, která z nich naši pomoc potřebuje víc. Potřebovaly ji obě, každá jinak, naše volba pak padla na Jessie, kde jsem díky Lucčině informacím mohla tušit, že povahou může být Benitiným protipólem, což jsme potřebovali. Do dvou dnů přítomnost Jessie, veselé, bezprostřední a srdečné, vyvedla Benitku z klece, kde musela v naší nepřítomnosti být několik dlouhých týdnů. Byla to trefa. Peripetie s Emičkou jsem se dověděla tenkrát od Lucky a nechci dál domýšlet. Vždycky je to tak těžká volba, vybereš si jednoho, vezmeš naději druhému :(.  Chápu a schvaluji "úpravu" podmínek pro závaznou adopci. Zdá se, že i dospělé lidi je nutné vychovávat k odpovědnosti a úctě k živým tvorům. I tak mi zůstává obava, že pokud si někdo dlouhonožku vezme a zjistí, že mu na ni jeho um a síly nestačí, začne pak dlouhonosce nové peklo na zemi ? Jak ošetřit takové případy ? Dají se předvídat ? Není  jistota, že lze vždy každého dobře dopředu odhadnout. Jasně, je tady možnost readopce, kéž je v takové situaci využita..První měsíce s Benitkou jsem si stále říkala, že se nevzdám, že budeme bojovat, nenapadlo by mě ji "vracet"...A to se přiznávám, že ve mě bývala někdy opravdu hodně malá dušička. Ale, jak říká můj milovaný Exuperyho Malý princ :..."..stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal..."

Co bylo s Emičkou? My o ní taky vážně uvažovali, ještě dřív než byla na webu.Pochází od stejné majitelky jako Sam. Ale ani by mě nenapadlo ji žádat ani do předběžné rezervace, když nejsme na 100% rozhodnuti. A to jsem téměř  2 noci nespala jak jsme zvažovali pro a proti. Probírali jsme to v práci, doma i u známých....Opravdu nechápu jak někdo může zrušit závaznou rezervaci!!!  Taky jsem měla chvíli, kdy jsem byla rozhodnutá Sama vrátit......ale jak píše Yvončin oblíbený Exuperyho Malý princ.............Tohle by si měl každý uvědomit, vždyť jde o živé tvory a ne o plyšáky s dlouhýma nohama!!!