Kirby a Rusty

jeéééj:)))

nebo se oba poprvé setkali až u vás doma? Tedy na Kirbiho svrchovaném území.Zajímá mě, jestli k sobě byli přátelští od začátku a nebo jste jim museli dělat smírčí komisaře. Soňa

Kirby zůstal doma. Mám malé auto, tak jsem to nechtěla hned hrotit a nacpat dva pro sebe cizí psy na sebe. Rustyho jsem hned nebrala do bytu, šla jsem s oběma na procházku po městě. První setkání kluků vypadalo bezvadně, Kirby byl naprosto nadšený. Hrozně Rustyho vítal, poskakoval kolem něj a chtěl si hrát. Ještě první noc a druhý den ráno byl z Rustyho nadšený. Pak mu ale asi začalo docházet, že Rusty nikam neodejde a že tu zůstane, tak se trochu urazil a začal Rustyho naprosto ignorovat. A když si k němu chtěl Rusty třeba lehnout, tak na něj vrčel a párkrát se jen do prostoru ohnal. Zato Rusty k němu přilnul hned a ve všem se po něm hrozně opičil. Kam se hnul Kirby, tam ho následoval. Takhle to bylo tak čtyři dny a pak najednou si kluci začali spolu hrát, Kirby se téměř přestal vztekat, když si k němu Rusty lehne. A teď je to tak, že kluci když nespí, tak si vlastně pořád hrajou (nebo loudí :-)  Na procházce se provokují a doma spolu zápasí.   

Kdyby ale Kirby na Rustyho nějak útočil, hodně by mě překvapil, protože on konflikty sám nevyvolává a spíš toho druhého ignoruje. Tak jsem ráda, že se to potvrdilo :-)

Rusty měl daleko větší problém s lidmi. Těch se fakt bál. A krom rodiny v podstatě bojí pořád, ale už mnohem míň.   

Markéta

Ahoj, Markétko,

moc jim to společně sluší a jsem velice ráda, že společně jsou taková dvojka :-)

Pohlazení oběma, zdraví Terez a Blacky

Ahoj,

děkujeme za pozdrav a také zdravíme :-)

Jsem ráda, že si kluci sedli tak rychle. A docela rychle si Rusty zvykl i v bytě. Nechci to zakřiknout, ale po pár přehmatech už i pochopil, že na záchod se chodí ven (sice ještě přes den nevydrží déle něž nějakých pět hodin, noc je ok) a že se zařízení bytu nežere. O to s větší vervou mučí hračky :-) Přikladám ilustraci jedné domácí ochutnávky.

Také děkujeme :-)

Je to vždy o něco snažší v takových začátcích :-). Chápu, Blacky se také učil kde se dělá potřeba nějakou dobu, ale myslím, že mu to šlo velice dobře a rychle. Občas nějaká pomsta byla :-)), ale naučil se být sám i bez maminy. Dveře nám trochu rozebral i koberec, ale vše šlo, s učením jak být sám, máme velké zkušenosti a s jeho smutky na začátku. Ale stálo to za to :-)

Těším se až přijde čas na dalšího pesánka :-)

PS: Fotečka nějak nedorazila. Je fajn, že jej hračky baví :-)

Jo a tady je fotečka:

http://www.chrtivnouzi.cz/blog_1516_1642/186.html#

Tyhle problémy jsem měla s Kibíkem. Ten samotu nesl hodně špatně a hodně doma naříkal. Měla jsem ale bezvadného souseda, který to strpěl a nikdy mi nenadával :-)

Kirby se doma počůrával uplně každý den rok a půl. Sice nic nedemoloval, ale nadílka byla úplně každý den. Z počátku hodně trpěl na průjmy, takže to bylo občas okořeněno i tímhle. Po roce a půl ale jak když utně a dneska je to naprosto bez problémů. Ale i kdyby ho to nepřešlo, neměnila bych :-) 

jo a ještě jedna novinka, Rusty si začal o venčení říkat.

Ahoj Markétko,

vedete si moc dobře, a je výborné, že Rusty pochopil, že si má říci, když chce jít ven. Držím palce, posílám podrbání klukům

Také zdravím a děkujeme :-)

Moc hezky jste to s oběma zvládli, fajn, že jsou kluci parťáci od počátku. Rovněž je to pro pejska vždy lepší, když má doma kamaráda, lépe pak samotu a naši nepřítomnost snáší. Ať se Vám spolu daří stále hezky. Kája s pejsky